Asi přicházejí svátky – jistě, to se vždycky pozná,
vždyť v klobouku máš dneska mincí víc než bylo dřív.
Na laciný víno
a na sny ve výlohách,
zatřpytí se a zhasnou a zná,
zná je každej z nás.
Už jsou tady svátky, bože jak ten svařák voní.
Jenže tvůj starej klobouk asi v sobě díru má.
Už nemáš ani drobák
a v dálce zvony zvoní,
tak za hlasem se vydáš, snad ti někdo
cestou dárek dá.
Ty zatracený svátky, i čekárny zavírají
a půlnoční už končí, kostel zvolna utichá.
N a ulici jen kočka,
co trochu se tě bojí,
o ruku se otře a pak rychle
za teplem utíká.
Kolik ještě svátků zvládneš, kolik vzpomínání,
vždyť právě je čas koled, čas přání splněných.
Tak tě táta s mámou
doma přivítají
a na místo kde ležíš už jen zlehka,
tiše padá sníh.
Mirek "iMHO" Hofbauer