Ian Anderson: Klasikům by se naše cover-verze líbily
Když se něčí radikální verze mé písničky povede, říkám si safra, vůbec by mě nenapadlo, že s tou písničkou lze udělat ještě tohle, tvrdí kapelník Jethro Tull.

Fenomenální skladatel, textař, flétnista, zpěvák a principál rockové legendy Jethro Tull Ian Anderson sice "nežije v minulosti, ale jen s minulostí", jak sám často žertuje (naráží tak na název své slavné písně Living In The Past a titul posledního živého alba Jethro Tull "Living With The Past"), nicméně letos nad novou tvorbou převládnou vzpomínkové projekty. Vyčítat Andersonovi přežívání ze staré slávy by však nebylo spravedlivé. A i kdyby obvinění ze sebeopakování padlo, "pištec" vytvořil tolik originální hudby, že na rozdíl od jiných má alespoň co opakovat.

Přestože kvůli nevolnosti Anderson posouval tiskovou konferenci a po vydařeném vystoupení s Orchestrem Městského divadla Brno se cítil vyčerpán, nakonec svolil k nočnímu setkáním s fanoušky, kde zodpověděl i několik dotazů.

HN: Už na tiskové konferenci jste si pochvaloval výkon orchestru při zkouškách. Jak se vám hrálo na ostro?
Skvěle. Už podle toho, jak rychle a bezproblémově probíhalo zkoušení, jsem tušil, že to bude vydařené vystoupení. Kéž by všechny orchestry, se kterými jsme spolupracovali, byly tak dobré.

HN: Neuvažujete o další spolupráci s Orchestrem Městského divadla Brno?
Původně jsme chtěli využít služeb orchestru na více koncertech v tomto řekněme středoevropském regionu. Ale termín se domlouval na poslední chvíli a už se nám to nevešlo do harmonogramu.

HN: Už v roce 1969 jste do jazzrockového aranžmá drasticky přepracoval Bachovo Bouree. Na dnešním koncertě zazněly krom písní Jethro Tull i další značně upravené klasické skladby (Faurého Pavana, Griminelliho Lament). Leckdo by vám takové zacházení mohl vyčítat, sám jste v žertu uvedl Faurého kompozici slovy "autor už naštěstí nežije".
Myslím si, že upravovat klasické skladby či skladby jiných autorů je naprosto v pořádku. Domnívám se, že samotní skladatelé by byli rádi, že jejich hudba žije a nějak se vyvíjí, dostává současnou podobu. Nebo by se alespoň neměli zlobit. Z vlastní zkušenosti vím, že když slyším cover-verze svých skladeb, které interpret okopíroval do posledního detailu, vůbec mě nebaví. Ale když někdo překope Jethro Tull tak, aby se tam vešlo jeho vlastní vyjádření, jeho vidění, tak je to pro mě zajímavé. Když se cover-verze povede, říkám si - safra, vůbec by mě nenapadlo, že s tou písničkou lze udělat ještě tohle.

Koncerty s orchestry pojímáte jako sólové, jezdí s vámi najatí muzikanti, nikdy členové Jethro Tull. Ale neplánujete třeba album Jethro Tull s orchestrem?
Ne, nic takového v plánu zatím není. Jethro Tull využívali klasickou instrumentaci často, poprvé jsme tuším nahrávali se smyčcovým kvartetem v roce 1969, ale to byla od počátku zamýšlená součást aranžmá písně. Navíc alba jako Metallica & Orchestra, kde kapela jen hraje "to svoje" a v pozadí zní smyčce a žestě, považuji za dosti nešťastná.
Aby původně rocková skladba vyzněla s orchestrem dobře, musí se hrát úplně jinak. Musí se rozebrat a přearanžovat, jako se to snažíme dělat v sestavě, kterou jste viděli dnes, s dirigentem a klávesistou Johnem O'Harou, který je autorem orchestrací.

HN: Vyjdou letos i nějaké nahrávky Jethro Tull?
Nedávno jsme vydali CD Nothing Is Easy, archívní záznam vystoupení na festivalu Isle of Wight z roku 1970. Ještě do konce března bychom chtěli připravit DVD verzi. A v průběhu roku by měla vyjít nová koncertní nahrávka z Washingtonu. Zahráli jsme tam repertoár celého alba Aqualung, všechny písně ve stejném pořadí jako na původním LP z roku 1971. Takže fanoušci budou moci porovnat náš nový pohled na tuhle ... ehm ... klasickou desku.

HN: Československý fanklub Jethro Tull plánuje knižně vydat české překlady vašich textů, doplněné fotografiemi z českých koncertů Jethro Tull. Co copyright?
Já s tím problém nemám, rád dám souhlas. Ještě se musím zeptat na firmě, která vlastní vydavatelská práva k mým písním, ale domnívám se, že by v tomto případě nemělo dojít k žádným potížím.

(Autor děkuje Československému fanklubu Jethro Tull za laskavé prostřednictví.)