partnerem webu je
Audio3 - partner webu
Logo FansClub Jethro Tull Czech Republic
Koláž - booklety
O kapeleDiskografieTextyČlánkyOdkazyKe staženíKalendářGalerie

Sólová alba Iana Andersona

Anderson zatím za svou dlouhou kariéru nahrál šest různorodých alb pod vlastním jménem: v r. 1983 "Walk Into Light", dále v roce 1995 flétnové instrumentální album "Divinities" pro sekci klasické hudby EMI (získalo první příčku na příslušném žebříčku Billboardu), dále převážně akustická alba "The Secret Language of Birds" z roku 2000 a "Rupi’s Dance" z roku 2003, plus rocková alba "Thick As A Brick 2" z roku 2012 a nejnověji v roce 2014 "Homo Erraticus".

7 období Jethro Tull

Při troše zjednodušení se dá říci, že v období tvorby Iana Andersona existuje sedm období, zastoupených většinou třemi stylově podobnými alby:

Blues a bluesrock - láska, rodiče, přátelé

Hardrock a artrock - námětová alba

Artrock - městská lyrika

Folkrock – město versus venkov, ohrožení přírody

Prvky elektronické hudby

Návrat k hardrocku a bluesrocku

Orientální hudební vlivy - postmoderní společnost, dojmy z cest:

Trojice alb z konce 7. dekády

Pro většinu příznivců, alespoň v tehdejším Československu, měla z pohledu textů zásadní význam alba z konce 70. let. Jethro Tull uzavřeli tuto dekádu trilogií alb, která výmluvně a soudržně vyjadřují Andersonův světový názor. Se stejnými náměty sice bude pracovat i v budoucnosti, ale tyto pokusy jsou jen pokračováním nebo rekapitulací myšlenek, které byly vyřčeny v uvedených třech dílech. Právě na těchto albech se dostává do popředí jednak otázka protikladů města a venkova. Keltská a předkřesťanská (pohanská) mystika a obrazotvornost, kterou Anderson střídmě užíval již dříve, je na Písních z lesa, Tažných koních a Bouřkové hlídce zastoupena ve velké míře.

Obecně řečeno, předchozí alba Tull byla ve vztahu k moderní společnosti více méně cynická a břitká. Vezmeme-li si však Písně z lesa, přístup se obrací. Verše oslavující přírodu a někdejší rurální život velebnou a slavnostní náladu. Dřívější alba vykreslovala moderní život jako duchovně pustý a podléhající rozkladu, zatímco Písně z lesa ukazují způsob života, ve kterém Anderson vidí smysl díky pocitu přátelství, vzájemnosti a úcty k přírodě. Téma životního prostředí nejvíce vystupuje na povrch na finálním albu trilogie, Bouřkové hlídce.

Už v první, titulní skladbě Písní z lesa slyšíme "Nesu vám písně z lesa, abyste se cejtili mnohem líp než doteď" Autor nám chce ukázat, "jak roste kvítí na zahradě" a nese nám lásku z pole, vyzývá nás Jestli chcete, zpívejte si s náma". Volá nás, abychom se stali součástí většího společenství a hledali vyšší dobro. Porovnáte-li si tyto verše s evidentní kritikou z alba Jak cihla tupej, dojdete možná k názoru, že Anderson se tady snaží sestavit žebříček hodnot, které by měla správná společnost předávat svým dětem. V jakémsi rozhovoru po vydání Písní z lesa Anderson přiznal, že některé myšlenky z alba převzal do vlastního života: "... než utrácet za drogy, večírky a auta, to bych si raději pořídil něco hmatatelnějšího, něco, za co mohu být tak trochu zodpovědný. Jedna z věcí, které se také dají koupit, je právo získat zodpovědnost za věci, za lidi, za zvířata a podobně."

Hudba Písní z lesa má silně folkové nástrojové obsazení, ale nejde o skutečný folk. Na druhé straně tu slyšíme elektrickou kytaru a rockové bicí, ale není to ani čistý rock. Máme tu složitou směsici obou stylů a ještě něco navíc. Ohledně vztahu desky k anglickému hudebnímu folkloru Anderson řekl: "Je to víc, než jen obliba použitých nástrojů. To monotónní zabarvení, to je to odezva na hudbu – a to na keltskou hudbu. Je v ní něco zvláštního. A člověk vlastně přesně neví co. Asi to je nějaký druh lidové paměti." Stojí také za zmínku, že ke zmíněnému odskoku od předchozích alb přispěli svým vkladem také David Palmer a Martin Barre – album Písně z lesa tak bylo více skupinové, než alba dřívější.

Zmíněná tři alba obsahují spoustu odkazů a obrazů z anglických lidových písní. Například zjišťujeme, že anglický folklor je zde nástrojem, kterým se autor hlásí k náboženské a sexuální rebélii. Zřejmý sexuální podtext na Písních z lesa a Tažných koních není se skutečnými anglickými lidovkami vůbec v rozporu. Naopak, sexualita byla považována v anglickém folklóru za přirozený a zajímavý námět písní. V převážně zemědělské společnosti je každý druh plodnosti posvátný – ať už lidská, zvířecí, nebo rostlinná. Nikde se tento důvěrný souzvuk s přírodou neprojevuje jasněji, než právě v erotických lidových písních.

Silnou inspirací je zejména svátek Beltine, předvečer Prvního máje. Mnohé příběhy se vyprávějí o mládeži, zachvácené posedlostí v lesích o tomto večeru. Církevní úřady takové praktiky samozřejmě odsuzovaly, poukazujíc na to, že dvě třetiny panen se vracelo domů "poskvrněných". Pro předkřesťanského rolníka ale nešlo o žádné poskvrňování - První máj byl dobou setí, a po setbě se musela podporovat její plodnost. Sexuální energie nejmužnějších členů společenstva tak byla používána k zajištění dobré úrody. Mladé páry se milovaly v brázdách polí a pomáhaly tak zároveň sadbě. A tak jsou v důsledku těchto pohanských praktik sexuální obrazy spojené s poli a zemědělskými usedlostmi hojné. Také odkazy v Písních z lesa a Tažných koních jsou v tomto ohledu časté – hlavními smyslnými písněmi na Písních z lesa jsou Sametová zeleň a Lovkyně, na Tažných koních pak Divoký končiny a Můry. Ve všech písních se zpívá o lásce v širé přírodě.

Sametová zeleň

... Já starosti házím za hlavu, ty s nohama ve vzduchu a s láskou
Neodmítneš mojí společnost, jo, chytni jí rukama
Polož se do sametový zeleně s venkovským chlapíkem
Kterýho mladý holky milujou, a starý panny o něm sněj‘ ...

... Na zlatejch kostatcích stříbrnej chytit proud
Co odnese semínka divokýho ovsa na zeleň sametovou ...

Lovkyně

... Všechny vás varuji před touhle urozenou Lovkyní
Má ve svých rukou pád prostého muže - já vztyčil svůj prapor, ona ho rozvíjí
Jezdeckých holínek kůže lesklá, ostruhy tlusté na dva palce
Choutky té nóbl Lovkyně jsou určeny pro velké znalce
Bezuzdná vášeň - já udidlo v zubech drtím
Ona pak nade mnou klečícím vstoje se vrtí ...

Divoký končiny

Budu tě milovat
Na všech vhodnejch místech
Pod černejma horama
Ve volnejch prostranstvích
U hlubokejch hnědejch řek ...

Můry

Vtom se otočila, aby se svlíkla
Celou dlouhou noc jsme nezavřeli oka
Vznášeli se na prachovejch křídlech
Kroužili svý zejtřky ...

... Prostě noční světýlková jízda
Nahoru a dolů
Třesem se skrze ouško zlatý jehly
Při tom šílení v kupce sena
Motýlí laskání v jarním příboji ...

Ale vraťme se k vážnějšímu tématu těchto tří alb - v jednom televizním dokumentu Anderson vysvětluje smysl písně Temné věky z alba Bouřková hlídka. Písně měly být směsicí smutných a temných písní, odrážejících problematický stav hospodářství. Andersonovo psaní a myšlení ovlivnilo zvyšování cen ropy, energetická krize a ostatní depresivní události světa. Autor se domníval, že lidstvo vstupuje na konci 70. let do dalších Temných věků, jako několik set let předtím. Ty jsou především výsledkem ničení životního prostředí. Titul alba pak vychází z Ianovy představy, že vidí přicházet bouři, která uvrhne lidstvo do potemnělé zimy, kde životní prostředí bude zničeno. Člověk by až řekl, že jak texty, tak obal alba obsahují varování před tím, co se může světu stát, pokud moderní společnost nezmění své bláznivé úsilí o hospodářský růst na účet přírody a životního prostředí ...

 kontakt FansClub Jethro Tull ČR: prezident Karel Brychta, webmaster Miroslav Hofbauer