1. Crossfire
2. Fylingdale Flyer
3. Working John, Working Joe
4. Black Sunday
5. Protect and Survive
6. Batteries Not Included
7. Uniform
8. 4.W.D. (Low Ratio)
9. The Pine Marten's Jig [Instrumental]
10. And Further On

Ianovy poznámky

V přestávce činnosti Tull po vydání alba Stormwatch a s ním spojeným turné jsem se rozhodl dát dohromady sólové alebum, které by uvedlo nového člena Tull Dave Pegga a nového kámoše Eddie Jobsona (ex UK, Zappa band a Roxy Music). Eddie přivedl svého přítele - bubeníka Marka Craneyho, se kterým předtím natáčel své sólové album. Sedli jsme si do studia s nějakými novými melodiemi, které jsem napsal.

Rozhodujícím momentem - a ne příliš moudrým rozhodnutím - byla chvíle, kdy jsem pozval Martina Barre, aby přijel a zahrál na pár skladbách. Martin skvěle doplnil sestavu, a nakonec hrál na celé desce. Zvuk velkého orchestrálního piana i syntetické zvuky Eddieho kláves byly silnou, ale nikoliv dominující složkou konečného výsledku. Jobsonovy elektrické housle také souzněly s folkovými nápěvy, které se vloudily do několika skladeb. Měl to být jen můj výpad do mnohem električtější a méně roztodivné muziky, co mě nutilo napsat a aranžovat daný materiál. Ale pak přišlo překvapení.

Dokončené nahrávky slyšeli chlápkové z nahrávací společnosti, a reakcí bylo, že naléhali, aby deska byla vydána nikoli jako solový projekt Andersonův, nýbrž nako nové album Jethro Tull.

Bubeník Barrie Barlow byl pryč s tím, že již nechce dále setrvávat jako člen skupiny. Evans a Palmer rozjeli novou kapelu s názvem Tallis, aby pokračovali v záměru kobinovat klasickou hudbu s rockem.

Dával jsem si načas, vykrucoval jsem se, a řekl, že to nejdřív musím probrat s ostatními hudebníky Tull, abych zjistil, jaké mají vlastní další spády. Ale šéf Chrysalis Records Terry Ellis v tisku zveřejnil článek, že v novém obsazení Tull hraje Jobson, a že ostatní kluci byli "nahrazeni".

John Evans, Barrie Barlow a David Palmer byli pochopitelně právem nasraní, když si o těchto složitých vztazích rovnou přečetli v hudebním tisku. Nebylo to to pravé ořechové, jak věc řešit.

Hotové album A (jako "Anderson"), kompletní i s obalem, bylo tedy řádně vydáno, a vyrazili jsme na turné v novém obsazení, navlečeni v bílých dupačkách z padákoviny. Používali jsme moderní hi-tech scénické vybavení 80 let. Hráli jsme hlavně nový materiál, ale taky některá klasická čísla Tull, a užívali jsme si to skvěle, za zády s Markovým silovým bušením. Eddie jako "speciální host" v těsném obleku mezi námi ostatními vzbuzoval lehké pobavení (i když jsme v našich průhledných pytlovitých padácích vypadali zrovna tak směšně). Eddie dal jasně najevo, že není novým členem Tull, ale jen dočasným hostem na jedno dvě turné, než se vrátí ke svým sólovým projektům.

To samozřejmě ponechávalo otevřené dveře k návratu Evansovi a Palmerovi, ale neštěstí už bylo hotovo, a oni pokračovali ve svých plánech nahrávat a koncertovat s jepičím projektem Tallis. Barlow se dal na manažování a produkování tvorby jiných, a příležitostně s jinými umělci i hrál. John Evans už teď nehraje vůbec, a David (nyní Dee Palmer) pokračuje ve své orchestrální tvorbě a solovými vystoupeními. Barrie stále produkuje a manažuje umělce.

Eddie odešel psát televizní muziku pro, mimo jiné, seriál Miami Vice, zatímco Mark se vrátil do rodné Jižní Dakoty.

Mark bohužel později dostal nemoc oslabující ledviny. Chvíli pokračoval v hraní s několika umělci. Po nezdařené transplantaci, na kterou čekal několik let, je však odkázán na invalidní vozík a není v příliš dobré kondici. Udržuje si však otevřenou mysl s pomocí své dlouholeté přítelkyně a za podpory mnoha přátel - muzikantů včetně bubeníka Tull Doane Perryho.

Takže jestli souhlasíte, věnuji toto remasterované album "A" Marku Craneyovi, jednomu z nejšikovnějších, nejpohodovějších a nejprofesionálnějších muzikantů, co s námi kdy pracovali.

Markovi, i když příliš krátkodobému členovi rozsáhlé rodiny Tull tedy věnuji sólové album Iana Andersona, které se nekonalo.

Ian Anderson, 2003.