Dědo, vyprávěj!
A co bys chtěl slyšet?

No, jak to bylo, když jste proměnili hotel Merkur na hotel toho vašeho Fan Clubu Jethro Tull.
Tak dobře. Nalej mi Gambrinus a poslouchej. To bylo 10.3.2005. Sněhu napadla pěkná spousta, mně táhlo na padesát a do Brna přijel Ian Anderson. Někteří fandové přijeli k nám do Brno už ráno, aby se mohli zúčastnit tiskové konference s panem Andersonem.

A proč ne i s ostatními z Jethro Tull?
Protože to byl sólový koncert Iana Andersona s Orchestrem Městského divadla Brno.

A co tam teda vlastně hrál?
No to víš, že hrál známé písničky od Jethro Tull. Kdyby je nezahrál, tak bychom mu to asi neodpustili. V podání velkého orchestru však zněly jinak Přidal taky nějakou klasiku a pár skladeb ze svých sólových desek, co jsem ti nedávno pouštěl.

To zahrál asi taky tu srandovní o tom tancujícím Borisovi, ne?
No jasně – Boris dancing a dost se při tom vyřádil, podobně jako při Bourée od J.S.Bacha. To už se smály i houslistky z jinak celkem vážného orchestru. Krásný byl duet dvou fléten v Griminelli´s Lament.

Dědo, a jak daleko od pana Andersona jsi seděl, že to tak všechno víš?
No to právě byla nádhera. Seděli jsme v první řadě a když hrál Ian Anderson sólo na flétnu, byl ode mě tak metr a krásně na mě vyvaloval oči.

A co se ti líbilo nejvíc?
No já mám nejradši Aqualung, to je ta deska co jsi říkal, že má na obalu houmelesáka. Takže jsem byl zvědavej na všechny písničky z této desky. Při zajímavě zahrané Mother Goose se v sólech střídal Mistr s hráči na zobcovou flétnu a hoboj, moc pěkné aranžmá měl Aqualung a na závěr strhující Locomotive Breath, po které publikum povstalo a aplaudovalo i půl hodiny po tom co už na podiu nikdo nebyl.

Neříkej mi, že jste po tom šli hned domů!
No jasně, že ne! Napřed jsme zašli na kus řeči s panem Andersonem, nechali se s ním vyfotit a podepsat plakáty a desky. Nakonec tu fotku, kde jsem s Ianem Andersonem jsi už viděl, ne?

Jo, viděl. Vždyť se s ní pořád vytahuješ. Nevypadáte tam zrovna moc zachovale. Oba dva!
No, no vždyť mi bylo skoro padesát a panu Andersonovi ještě o pár let víc. Nakonec jsme všechno zapili v nonstop hospodě na Slovaňáku a jeli domů.

Dědo, díky za vyprávění. A víš co, pusť mi něco. Třeba ten tvůj Aqualung!
Dobrou noc!