Dědo ...
... ... ... ... ...

Dědo!!!
... hmm ...

Dědo! Ty koukáš někam daleko. Že už zase vzpomínáš na ty tvoje Jethro Tull.
No to víš, že jo. Teď jsem právě v Praze, v roce 2008. V listopadu tam Jethro Tull hráli v Kongresovém centru a já jsem měl zrovna před očima písničku Rocks On The Road, se kterou mi tehdy udělali obrovskou radost.

Já to tušil. To bylo něco podobného jako v tom Brně, cos mi vyprávěl minule?
To ne, tentokrát to byli Jethro Tull se vší parádou. V Brně hrál Ian Anderson za podpory Orchestru Brněnského divadla. Stejné to bylo leda v tom, že jsem si užíval flétnu a vykulené oči Iana Andersona z první řady.

Tak se to asi teda podobalo tomu koncertu v Lokti, pod tím hradem, ne?
To spíš. Ale každý koncert měl svojí zvláštní atmosféru. Podium v Lokti před řekou a pod nasvíceným hradem nemělo chybu. Tam mě tehdy dostali úžasně zahranou Thick As A Brick.

No, ale vrať se k té Praze , ať se něco dozvím.
Jo, promiň, nějak se mně myšlenky toulají po všech těch koncertech, které jsem viděl ...
Jak už jsem říkal, v Praze mě nejvíc potěšila Rocks On The Road, protože deska Catfish Rising je jedna z mých nejoblíbenějších a na koncertu jsem z ní dlouho nic neslyšel.

No a dál? Z tebe to teda leze ...
No, no ... nejsem už nejmladší. Celkově se mně koncert proti Lokti zdál rockovější, s větším drivem. Dokonce jsem si už zvykl, že tam ze staré sestavy mimo Iana Andersona hrál jenom Martin Barre na kytaru. Mimochodem jak jinak než skvěle.

Hele, tady jsem ti načnul pivo, abys mohl pokračovat.
Dík, to jsem potřeboval. Taky se mi moc líbilo provedení My God z alba Aqualung. Vždyť víš, že je to moje nejoblíbenější deska.

Ale vůbec nemluvíš o těch největších peckách. To jako nezahráli Aqualung a Locomotive Breath?
Ale jo, bez toho by to opravdu nešlo. Navíc jsem se zase potkal se všemi kamarády z Fan Clubu. A s kamarádkami ...

Dědo? Ach jo, už je zase zatoulanej. Že já mu to pivo nalíval ...
... hmm ...