Ahoj Karle,

ještě jednou bych Ti chtěl poděkovat za umožnění setkání s I. Andersonem a celými Jethro Tull tak zblízka. Od ženy jsem dostal rychlokurz angličtiny, abych byl schopen ze sebe vysoukat alespoň vyjádření veliké cti se s ním (I.A.) setkat osobně a poděkovat za vyžádaný podpis. Největší "problém" bylo dát dohromady jeden smysluplný dotaz – ten už jsem se ale anglicky vůbec nepokoušel naučit. Nakonec to proběhlo velmi rychle a než jsem se vzpamatoval, byl už Anderson zase pryč. Patřím ale k těm šťastným, kteří mají jeho autogram v knize. Po odchodu Mistra jsem byl překvapen vstřícností všech ostatních členů Jethro Tull. Tady jsem využil naučených vět – požádat o autogram a poděkovat. Pak už jsem se mohl jen usmívat - proč já blbec se místo němčiny neučil anglicky.

Podle reakcí těch, kteří byli na J.Tull v Chemnitz jsem si myslel, že je uvidím naposledy a byl jsem připraven i na zklamání. Dále jsem měl problém s výměnou A.Giddingse a J.Noyce za J.O'Haru a D.Goodiera, které jsem znal jen z CD I.Andersona s orchestrem. Takže jsem už ani tuto sestavu nebral jako pravé Jethro Tull. Nechat si ale ujít jejich koncert v mém rodném kraji – to jsem nemohl. A ještě že tak! Vždyť bych přišel o jeden z nejpříjemnějších zážitků z jejich produkce. Už na zvukové zkoušce mě zaujal D.Goodier zvukem a hrou na šestistrannou basu. Po nazvučení pak běhal v kraťasech po okolních skalkách a fotil si tu nádhernou scenérii - prostě normální sympaťák. Takže jsem zaujal vstřícnější názor na ty výměny v kapele. Když pak spustili 1. skladbu, po pár taktech jsem věděl, že jsou v Lokti praví Jethro Tull. V jiné sestavě, ale plné parádě a novým elánem. Výměna basáka byla určitě ku prospěchu, za klávesami jsem byl zvyklý na srandistu Andy Giddingse, ale John O'Hara je taky fajn. Kapela šlapala jak švýcarské hodinky, zvuk perfektní, radost z hraní byla cítit. Co víc si přát. Repertoár vyloženě z toho nejlepšího. Thick As A Brick jsem snad takhle dobře ještě nikdy neslyšel. Potěšili mě s King Henry's Madrigalem, protože se s ním zrovna u Veverků potýkáme. Jó, umět si takhle s nadhledem muzicírovat ... Jakmile spustili Dharma For One, těšil jsem se konečně na saxofon. Na This Was se ozývá zvuk, jako když se hraje na tenorsaxofon a moc se to neumí. Tento zvuk já velmi velmi dobře znám. On ale vytáhl nějaké udělátko, kterým ten saxofon nahradil. Včera jsem si tu skladbu poslechl a ono je to hrané asi už tehdy (1968) na to samé co v Lokti. Po krátkém hledání renesančních nástrojů na internetu jsem to identifikoval jako bezklapkový barokní klarinet – Chalumeau. Jestli to někdo nafotil, dalo by se to identifikovat lépe. Jinak jsem čekal trochu delší přídavek, nakonec nějaké to Cheerio nebo Elegy a balóny, ale oni hned z podia cestovali o nějakých 300 km dál, kde druhý den opět hráli. To prostě jinak nešlo. Vycházím z informace, že zbytek noci před koncertem v Lokti prý spali v K.Varech.

Po obou stranách podia stály kamery. Nevíš, jestli nebylo avizováno nějaké DVD z celé té jejich šňůry? Jako kdysi bylo CD z A Little Light Music.

Ještě bych rád vzpomněl na skřítka Gottsteina. Sešla se tam spousta dobrých lidí a určitě proto na tom počasí zapracoval - a naprosto bezchybně. Fakt jsem se během koncertu párkrát podíval na hladinu řeky Ohře. Neviděl jsem ho, ale určitě tam byl.

V příloze ještě zasílám ten obrázek z trička (PDF, 124 kB). Nic moc, ale chtěl jsem být nějak s tím děním viditelně spojen.