Rozhovor s Ianem Andersonem

Ian byl tuhle v redakci BBC, aby se zúčastnil natáčení vzpomínkového programu Rádia 2 o slavných časech londýnského Marquee klubu. Byl jsem potěšen jeho nabídkou k následnému pokecu o tullovských věcech se mnou a parťákem Webbem. Na dostaveníčko dorazil Ian netypicky se zpožděním a vyšlo najevo, že tak bylo kvůli reportérce BBC, která zapomněla, že má přijít! Když nakonec přišla, vůbec nenadchla Iana tím, že si myslela, že se jmenuje Richard Anderson - to zní jako dobře vymyšlená šou, která bude stát za to, co? Alespoň se ve srovnání s takovýmto lajdáckým přístupem jevila sprška dotazů AND téměř jako profesionální a Ian byl jako obvykle přátelský a hovorný. Tlačil ho čas, což znamenalo, že jsme nemohli rozvíjet mnohá z diskutovaných témat, a místo toho jsem se uchýlil k co nejvíce otázkám - člověk nikdy neví, kdy se taková šance naskytne znovu. Večer předtím, než jsme se setkali, přinesla tullovská webová stránka zprávu o zrušení benefičních koncertů na pomoc farmářům, proto na úvod tahle nedootázka.

Paradoxně jsme měli začít otázkou: "Řekni nám něco o benefičním koncertu ve Wembley"..., ale ten byl včera večer zrušen!
Byl, ale klidně ti řeknu příběh koncertu ve Wembley. Před třemi nebo čtyřmi týdny se na mě obrátili dvě různé agentury. Jedna se jmenovala "The Times", která dostala vítr na benefiční koncert od Michaela Eavise, chlápka, který pořádá Glastonbury. Ten v září plánoval benefici farmářům na plochách výstavišť v Bath a Wells County a sestavil seznam vystoupení, které tam chtěl mít. Určitě napsal taky nás a tak mi agentura zavolala, jestli bychom to vzali. Řekl jsem, že jo, pokud nebudeme mít jiné závazky v tu dobu, a zdálo se, že byli velmi překvapeni. Zdálo se, že oslovili několik dalších kapel, které do toho nebyly zrovna žhavé. A to byl vlastně také problém pro druhého organizátora, který nás oslovil více méně ve stejnou dobu - jistý chlápek jménem Andrew Miller, promotér, který pořádá velké charitativní hudební akce, což představuje spoustu šou - a dobře mu to jde. Má s tím velké zkušenosti a vyšel se stejným nápadem až na to, že to chtěl umístit do Wembley. Původně zamýšlel dva večery ve Wembley a mezi mnoha dalšími požádal také nás. Vyslovil jsem se, že to je opravdu otázka načasování. Původní datumy, které naplánoval, se nám nehodily. Za pár dní přišel znovu s 10.květnem, který téměř vyhovoval, protože to bylo před šňůrou. Souhlasil jsem, že to vezmeme, zeptal jsem se, kdo další se zúčastní. Vyběhl z něj seznam lidí ... ne že by to slíbili, ale mluvil s takovými jako The Stereophonics, Coldplay, Bryan Adams, Rod Stewart, Ronnie Wood, Midge Ure a mnohými dalšími. Áááá, dokonce i s The Zombies! Diskutovali termínové posuny speciálně pro ten koncert. Tak měli hromadu lidí, kteří by do toho pravděpodobně šli. No, byla to taková situace, že jsem ho měl každých pár dní na telefonu a říkal jsem: "Jak to jde s vaším seznamem, protože jestli máte plno, a tohle není naše parketa, nerozpakujte se říci, že i tak děkujete, ale obejdete se bez nás. To mě neurazí, žádné strachy." Bylo to ale: "Ne, ne, fakt vás tam chceme, je za tím The Daily Mail, udělají tomu hodně propagace a publicity, a zvláště chtějí vidět Jethro Tull kvůli vztahu k farmařině, kvůli jménu" atd. Ale pokaždé když jsem mluvil s Andy Millerem, někdo odpadal a potenciálně byl nahrazován někým jiným. Až přišlo na pátek, kdy zdráhavě oznámil, že zatím se mu podařilo zajistit Jethro Tull a Midge Ure, ale že už do toho půjde a oznámí koncert veřejnosti i tak: "Jethro Tull, Midge Ure a někteří další, kteří budou ohlášeni". Pomyslel jsem si, že to je dost blbé! Jestliže neměl účinkující teď, tři týdny před koncertem, jak je vůbec bude shánět? To není možné. Tak jsem mu včera zavolal (22.04.) a zeptal se ho: "Co je nového?" a on řekl: "Midge Ure to zrušili!" (směje se) Takže jsme po třech týdnech celého toho domlouvání zůstali jediní, posledním mužem v boji. Skvělé ! Tak jsem řekl, že bychom to fakt měli típnout a on souhlasil, že by se to mělo odložit. Chtěl, abych mu poslal naše koncertní termíny, což jsem udělal, ale myslím si, že jeho šance na vzkříšení benefice jsou minimální. A to je velká škoda, protože všechny ty kapely ... které by tam předpokládaně měly být ... Chci říci, že je nepravděpodobné, že byly uprostřed svého světového turné, někdo je musel obšancovat a říci: "Ten večer nemají nic na práci, jsou ve městě" nebo nějak tak. Všichni odřekli. To si myslím, že v tom musí být něco, co se těm chlápkům nelíbí.

Oni odřekli nebo nebyli v první řadě?
No, možná nebyli úplně zcela v první řadě, ale míra jejich zájmu, řekněme, vycházela z toho, že byli osloveni, komunikace probíhala až k bodu, kdy řekli: "Ne, nevezmeme to". Mám z toho dojem, že budou dokola oslovováni, a že je kolem toho špatná atmosféra. Rozumíš, všechno to vyvolali jenom farmáři a dostanou všechnu tu kompenzaci atd.

Vypadá to, jako by zemí procházel nějaký odpor proti farmářům.
Ano, myslím, že na tom něco je. Dokážu to pochopit v případě některých účinkujících, ale jsem překvapen (chechtá se), že my jsme zůstali jediní, kteří byli připraveni pomáhat farmářům. Ne že by nasbírali ohromnou hromadu peněz, ale Daily Mail udělal klasický koncert v Albert Hall, který měl vyprodáno, a nasbíral hromadu peněz. Bylo logické udělat rockový koncert pro stejný cíl. Ale lidé, kteří mluvili s Andrew Millerem, zcela odstoupili. Je v tom něco, co je odradilo.

Farmařina není tak úplně rock'n'roll, že? A není moc kapel, které mají přímý vztah k zemědělství, nebo - Možná Roger Daltrey.
Ale je hodně lidí, kteří žijí na venkově. Lidi, které znám, mají nějaký dobytek, rybaří nebo střílí apod. Překvapuje mě, že se nenašlo půl tuctu účinkujících, kteří by to vzali.

Když se dívám na tvůj letošní program šňůr, není žádná velká šance, že byste se do toho vešli, kdyby se to znovu připravilo.
V programu šňůr se najdou mezery, ale jsou převážně již přiřazeny k různým akcím. Mezi dvěma fláky amerického turné si tam pár hochů udělá dovolenou, a v ostatních odstávkách zkoušíme a nahráváme. Jsem si jist, že se farmářská benefice znovu již neuskuteční, ta má už odzvoněno. Na druhou stranu jsem dnes dopoledne mluvil s Andy Millerem a řekl jsem mu, že vím, že do toho dal hodně práce, a že musí být hodně naštvanej na ty lakomý a hanebný muzikanty, kteří nechtějí pomáhat, ale zase z druhé stránky, kdyby byli farmáři osloveni, aby se sešli a podpořili muzikantskou benefici, asi by taky do toho nešli!

Když máte zase letos tolik šňůr, máme to brát tak, že nebude nové album?
Ne, letos nevyjde. To je těžké. Začal jsem v půli loňského roku a říkal jsem, že budeme asi mít klidný příští rok. Uděláme několik malých akcí, několik koncertů v Evropě, něco takového. Jenže vždycky když začínáme dohadovat termíny, chodí to dokola, pořád nové nabídky. Před pár dny jsem odmítl několik evropských nabídek, které se ještě vloudily - tady šou, tam festival atd. Někde to ale musíš zastavit, je to vždycky velmi svůdné, protože hodně z těch míst znáš a moc rád bys tam jel znovu. Je to trochu jako plánování dovolené. Přemýšlíš šest nebo devět měsíců dopředu, vidíš všechna ta místa na mapě a zapichuješ do nich fangle. Pamatuješ si, že jsi tam dříve byl a že se ti tam líbilo. Je to mnohdy velice lákavé.

Máš ale něco z těch míst kam jezdíš ? To rock'n'rollové klišé: letiště - zvuková zkouška - koncert - hotel - letiště ...
(Chechtá se) Některá letiště jsou ale skvělá! Nemůžeš ale zobecňovat. Někdy se stává v některých místech, že asi opravdu jenom přijedeš a odjedeš. Musíš tam hrát z geografických důvodů nebo čistě z ekonomických důvodů turné. Musíš si ta místa dát do plánu, i když se nebudeš přímo těšit na jejich další návštěvu. Ale do hodně míst se zase těšíš, třeba jen na pár hodin, kdy si můžeš nespoutaně vyrazit. Obyčejně se to stává, když ostatní členové kapely, podle svých způsobů ... Například někteří jezdí v noci autobusem - neuvádím žádná jména bubeníků - mají tendenci spát do 1 hodiny v autobuse a už myslí na snídani. Ale jiní rádi vyjdou ven a procházejí se. Jonathon Noyce chodí do muzejí a uměleckých galerií. Andy Giddings rád prochází městem. Vysedává někde na náměstí celé hodiny, srká jedno pivo a kouká na kolem procházející holky ... kouká, jak pořád chodí tady jé, adieu, adieu (chechtá se). Je to docela zábavné, když docestuješ stovky mil na další místo a máš pohodovou hodinku, kterou využiješ pro sebe. A docela často při tom narazíš na víc než jednoho člena kapely. Zdá se, že ve velkých městech všichni končíme na stejných místech. Tak vídáme v omezeném počtu některá místa. Není to žádná velká vyjížďka po pamětihodnostech, jenom máme pár hodin na to, abychom prošli některé vzdálené místo. Potom rádi vzpomínáme. Například návrat do místa jako je Praha je vždycky potěšující, a čím vícekrát ji navštívíš, tím příjemnější pocit z toho máš. Stejným způsobem asi na tebe bude působit New York. Není to přímo přátelské město, ale když si tam byl vícekrát, už mu rozumíš. Cítíš jeho tep, získáš takovou tu pouliční intuici, kam jít a kam nechodit a kde najít to, co hledáš. Je to určitá obeznámenost, která to město dělá svým způsobem přitažlivým. Příští týden jsem tam na jeden večer a docela se těším.

Raději koncertuješ než nahráváš?
Myslím, že všichni raději koncertujeme než nahráváme. Myslím, že to tak vždycky bylo. To neznamená, že neradi nahráváme, ale může to být trochu povinnost. Především musí být disciplína. Dále se všichni lidi musí sejít na jednom místě, což u nás dlouho nebyl žádný problém, protože jsme všichni žili v Londýně. Nebylo by logisticky náročné popojet metrem nebo skočit do taxíku a jet 5 mílí do nahrávacího studia. Každou noc bychom spali ve svých postelích. Udělat nahrávku nyní je pro nás větším vypětím, protože lidi musí bydlet v hotelu nakonec celé týdny. Je to něco jako být na šňůře a nebýt za to placen. Dělání nahrávky je velmi pracné, protože dlouhé hodiny padnou na zkoušení a nahrávání, nahrávání do záznamu, mixování a všechno kolem toho. Především pro mě, protože mám sklony to udělat všechno sám. Napsal jsem hodně nových písní, ale nejsou úplně dokončené. Velmi těžko si představit dobu, kdy nebudu mít materiál, který si přehrávám a který se hodí pro album. Malé improvizace a skicy na pásku nebo mini-disku, věci, které přehrávám po šatnách. V zásadě ano, můžu zpracovat hodně z těchto nahrávek a říci, že mám muziku vhodnou pro album, ale ne v každém případě pro dobré album. Také ne v žádném případě pro špatné album, ale je to tak, že tyhle fragmenty nemusí nakonec do každého zapadnout jako hudební nápady.

Nyní po několika sólových albech píšeš písně cíleně pro Iana Andersona nebo Jethro Tull, nebo se rozhoduješ až po napsání písně?
Materiál na Secret Language Of Birds byl napsán jenom pro sólové album. Měl jsem na mysli akustičtější ladění písní. Psal jsem je s akustickou kytarou nebo mandolínou nebo flétnou. Když jsem usedal k napsání písní pro Jethro Tull na Dot Com, i když jsem nutně musel pracoval na písních s akustickými nástroji - protože na ně hraji - , představoval jsem si elektrickou kytaru, jestli to Martin bude hrát, a jestli se mu to bude líbit. Spíš si myslím, že píši cíleně buď pro Jethro Tull nebo akustičtější písně. Ale to je asi proto, že se už po mnoho let tolik neprolínají tyto hudební přístupy, zatímco v sedmdesátých letech byla spousta písní, které se dostaly na alba Jethro Tull, aniž by charakterizovaly kapelu jako celek. Bylo to tak, že já jsem hrál většinu nástrojů a ti ostatní to nějak (chechtá se) nastudovali, když dostali nahrávku. Ne, to přeháním! Ale tyhle krátké akustické písně se dostávaly na alba. Nikomu to nevadilo a nikdo nebyl naštvanej, ale umím si představit, že by hoši byli trochu zklamáni z toho, že tam jsou písně, na kterých oni nejsou - a ani nejsou za to ani placeni. To mi vadilo. Nebyla to žádná velká třecí plocha, jenom určitá nepohoda okolo akustických písní, které se dostaly na alba Jethro Tull. Aby hoši byli spokojeni a zainteresováni, vždy byla tendence dávat do těch písní víc. U něčeho se to docela povedlo, např. u "Skating Away". Byl zde další vklad od dalších členů kapely. Nemohu si vybavit, kdo hrál další nástroje ... ale někdo to byl a nebyl jsem to já, a když jsme to hráli na pódiu, hráči hráli ty další party naživo. Ale u jiných věcí, jako např. "Jack In The Green" jsem to byl jenom já, hrál jsem všechno. Je to píseň ze sólového alba spíše než z alba Jethro Tull. Takže když jsme se dostali do 80. let, už to byla skupinová spolupráce a každý hrál na všechno.

Ale to byl to vždy velký podíl na albech Jethro Tull. Lidem se líbily tyhle akustické skladby mezi tullovským hard rockem. "Secret Language" trochu obnovilo tu rovnováhu, a myslím, že lidi rádi uslyší zvláštní akustickou píseň na tullovském albu.
Ano, cesta, kterou se momentálně ubírám, je udržování flexibility. Nesnažit se už od samého začátku určit, jak se píseň vyvine. Jestli se mi bude zdát, že se hodí pro skupinovou aranž, podíváme se na to, ale jestli budu naléhavě cítit, že patří do mojí sféry akustických věcí, pak to tak udělám. Tak se může dobře stát, že příští album Jethro Tull bude mít hodně akustického materiálu, jestli ale ano, potom nebudou všichni hráči účastni v celé stopáži, protože je moc dobře znám. Kdyby mě někdo požádal, abych hrál na jeho albu, s těmi nejlepšími úmysly na světě bych se mu mohl velice snadno nahrát na celou stopáž. Máš tendenci nahrát na základ víc s tím, že je pak snadné něco vyndat. Ve skutečnosti to není pravda. Když už je celá nahrávka, je obtížné něco označit, a říci, že tuhle pasáž raději vyndáme, protože vždycky zní tak či onak. Když to uděláš, bude to znít náhle hodně očesaně. Můžeš ztrácet objektivitu a cit pro jednoduchost. Takže není dobrý nápad napřed to nahrát, když je pak hodně obtížné dát to pryč. Ale rozumím také také názoru druhého hráče. Když ho požádáš: "Můžeš mi zahrát trochu kláves do akustické věci?", bude to od začátku do konce, celou dobu s deseti prsty. Nebo když chci kousek elektrické kytary, bude tam - všude. To je přirozené. Hráč si bude myslet, že mu možná z toho polovičku vyndáš, tak tam raději nacpe svoje nejlepší kousky. Než tohle pochopíš, uděláš další píseň, která bude linku akustické kytary v pozadí, ale zbytek bude dunět opět jako rock'n'rollová kapela. Určitě to není účel. Cílem je udělat o hodně jednodušší party s větším prostorem mezi stavebními prvky skladby.

Když jsme spolu minule hovořili, připustil jsi natočení akustického alba best of Jethro Tull. Platí to ještě?
No, to je album, které právě vychází. Je to bez obalu řečeno kompilační album pro lidi, kteří jsou dost líní nato, aby si ho sami sestavili ze svojí kolekce Jethro Tull. Nebo pro ty, kteří ho chtějí přehrávat v autě, nejpravděpodobněji ale pro ty, kteří nemají žádnou nebo skoro žádnou hudbu Jethro Tull. To je cílem kompilačních alb. Mám ve své nijak ohromné sbírce nahrávek 50% kompilačních alb. Před několika týdny jsem je vlastně prošel všechny, protože jsem sepisoval něco pro naše album. Byl jsem zvědavý, kolik alb z mojí sbírky jsou kompilace a byl jsem překvapen, kolik jsem si jich až koupil. Best of Muddy Waters nebo Best of Beethoven nebo jak se to jmenuje, hromada věcí jsou kompilace. Myslím, že jsem jako každý jiný. Když mě zajímá nějaký umělec, tak spíše než si koupit řadové album, a opravdu nevím jestli je definitivní a ohromné, že stojí za tu koupi, je bezpečnější vybrat si něco, co vypadá jako dobře prezentovaná kompilace. Je jasné, že řada z nich je vychrlena pro laciné obchody, a obecně lze říci, že čím lacinější je v obchodě, tím menší je hodnota kompilace jako takové. Zvlášť když máme na mysli historické věci. Na trhu je hodně skutečně levných bluesových kompilací, které jsou ze špatných nahrávek v pseudostereu, skutečně znechucující materiál. Ale pod stejnou značkou jsou některé pečlivě remastrované a pečlivě sestavené nahrávky, které by mohly být v kategorii středních nebo plných cen. A já jich mám takových spoustu, je to určitě moje motivace ke koupi kompilace. Pokusit se získat celkový obrázek umělce v jednom hitu. Vžycky se můžu vrátit a říci: "Fakt se mi líbí tahle píseň a tamta píseň, jsou z tohoto alba" a jít a to album koupit později. Kupuji je, tak si nemůžu myslet nic špatného o lidech, kteří je taky kupují. Nejvíce prodejná alba Jethro Tull v typickém roce jsou "Original Masters" a "M.U." Trvale se jich prodává více kopií než "Aqualung", který je asi nejprodávanější položkou našeho katalogu. Tak si spočítáš, že lidé, kteří toto kupují, jsou asi kupci poprvé, podruhé nebo potřetí. Nejsou to lidé, kteří mají všechno, to je jisté. A zdá se nejvýše rozumné remástrovat veškerý katalog, protože když mástrové pásky mohly býti přehrávány, bylo důležité vymáčknout z nich ještě jedno přehrání a dostat je bezpečně do nového 24-bitového digitálního formátu. Na to jsme se jistý čas soustředili, když se objevila technika, která to umí pro nás udělat. Nešlo to před několika lety, jde to nyní. Hard disky jsou dneska dost velké, aby pojmuly všechny informace, a proces remástrování celého katalogu už teď začal. Kromě kompilačního alba už byly udělány 3 nebo 4 kompletní alba. Každých několik týdnů zbouchnou jedno nové na Abbey Roadu.

Potom se to všechno dělá u EMI ...
Ano. Jsou to všechna alba až do roku 95. Budou remástrovány přes Abbey Road. Ve své podstatě je to určitě užitečná věc. Víš, remástrování není jako když máchneš kouzelným proutkem nad nahrávkami a ony budou najednou znít úplně jinak nebo určitě lepší než předtím, ale jsou lepší a ne horší než originální vinylové nahrávky, neřku-li lepší než 16-bitové digitální nahrávky, které vycházely v 80. letech.

Máš plány na propagaci atd. tohoto alba v televizi? Bez toho bude asi sotva možné vytvořit jeho prodej.
Zdá se, že EMI dělá hodně propagace a marketingu, ale myslím, že to nebude album propagované v televizi. Neopodstatnilo by to náklady. Ale budou na tom pracovat intenzivněji než pracovali na nových albech Jethro Tull v minulosti. Čistá ekonomika je pro ně jasně vytyčená. Materiál už existuje, náklady nejsou jiné než náklady za remástrování, které jsou asi 3 libry za album. Je to možná více než za kompilování, protože jsou tři zkoušky, než se získá správný zvuk. Ale řekněme 3 libry za jedno remástrované album, k tomu trochu za vyfešákování artworku atd. V některých případech budou remástry obsahovat bonusovou skladbu nebo kus interview nebo cokoliv, co se bere jako nadhodnota. Jsem ale velmi skeptický, protože co opravdu nemám rád, je když se udělá malá změna na již existujícím albu pro to, aby byl pravověrný fanda nucen koupit si ho znovu. To mi nepřipadá moc fér.

Když o tom teď hovoříme, rád bych vyslovil jeden nápad kolem série remástrovaných alb, které dostaneme. Místo přímého nového vydání, nebo přidání bonusové skladby nebo interview, proč nevyužít "nepoužitých" písní, které byly na boxových vydáních? Tahle boxová vydání už neseženeš a myslím, že znovu vydávány nebudou. Je to velká příležitost restaurovat tyto skladby k řadovým albům, a i když to bude nadstavba oproti přímé reedici, nebude to tahání peněz od pravověrného fandy, protože se předpokládá, že tito už mají raritní skladby na svých boxových nosičích. Nebudou nuceni ke koupi remástrovaného alba, ale když už si ho koupí, dostanou alespoň za svoje peníze hodnotu.
No, to je to co pořád říkám o bonusových skladbách. Budu o tom hovořit s EMI a budeme se muset správně rozhodnout. Je nepravděpodobné, že se boxová vydání budou jako taková znovu vydávat. Hodnota jednorázového vydání jako je boxová souprava k 25. výročí ztrácí po pár letech na přitažlivosti. Ale je na něm takové množství materiálu ... když budeš remástrovat album z určitého období a budeš mít nějaký materiál - ať už to jsou živé verze některých z těch písní, nebo písně, které byly nahrány někdy v té době. Nechci je nazývat nadbytečnými nahrávkami, ale jistě písně, které nešly na album - bude to dobrá příležitost dát je jako bonusové skladby zpátky na album z toho období. Je zde pravděpodobně určitá míra, se kterou tohle budeme dělat. Bude to docela legitimní, protože se jedná o skladby, které už byly vydány a tudíž skuteční fandové už je budou mít, nemusí jít a koupit to znovu. Dává to určitě větší finanční efekt, když uvažuješ vinylová alba, která trvala 40 minut ... nebo někdy 44 minut v našem případě, a která dělala velké problémy technikům při ořezávání. Ti nesnášeli cokoliv, co trvalo déle než 40 minut nebo dokonce 18 minut na jednu stranu. V dnešní době není výhodné udělat CD na 36 - 40 minut hrací doby, tak bude určitě dobré zkusit najít nějaký extra a odpovídající materiál pro doplnění. Jistě to nebude platit pro všechna alba, ale asi to bude platit pro většinu z nich. Mě ale těší, že EMI chce zajistit, že celý katalog bude k mání vždycky. Asi největší důvod pro to je, že 5 nebo 6 let existence internetu znamená, že se vyplatí mít všechen materiál k dispozici. Tower Records v Oxford Street nebudou skladovat 30 alb Jethro Tull (Ve skutečnosti skladují - poznámka David Rees), ale amazon.com nebo cdnow.com nebo kdokoliv je budou mít na mailovou objednávku. Také mohou být k dostání stahováním z internetu v nastávající éře, kdy bude pro lidi praktické a dostupné stahovat hudbu z internetu spolehlivě a v dostatečně rychlém tempu. Můžeš vsadit svůj poslední doláč, že Windows 2002 vyjdou s automatickými programy, které ti umožní lehké stahování z internetu. Klikneš na svoje oblíbené písně a za dvacet minut vyběhne ze zdířky kompletní CD se značkou a obalem. To bude součástí každého počítače. Takže v tomto smyslu je dostupnost produktu v každém čase reálná, zatímco před 10 lety nebyla. Před 20 lety byla, protože nebylo na světě tolik nahrávek, nemusel jsi nosit celý katalog. Velké obchody s hudbou měly dostatek prostoru na podlaze, aby si s tím poradily, ale dneska se všemi těmi hudebními subdivizemi už není možné, aby to maloobchodník mohl skladovat. Popová a rocková sekce je stejně velká jako vždycky, ale je třikrát tolik alb, než by se tam vešlo. Doslova je nemůžou všechny dovnitř nacpat.

Včera jsem četl recenzi alba na amazon.com. Skvělá recenze, ale bizarně obsahovala stížnost, že nikde na obalu není uvedeno jméno Ray Davies!
Ray Davies? Brrrr, to je tedy divné. Vůbec tomu nerozumím! Kam až vedou tyhle kompilace? Vedli jsme jednání o tom, co budeme dělat. Směřuje to na Woolworths? Je to pár spodního prádla Marks & Spencer? Je to Calvin Klein z oddělení pánských oděvů Harrods? Kam to vrážíme? Jaký spekulant to má kde koupit? Odpověď určitě není kolekce s nejnižší možnou cenou rozpočtu Woolworths, ale ani to, že chceme něco doslova s cenovým štítkem, aby se vědělo, že je to album stále za plnou cenu. Jsem přesvědčen, že to půjde na trh za střední až vyšší cenu, ale předpokládám, že to skončí na střední ceně. Na takové výši, kde se vyplatí výroba a distribuce bez marnotratně nákladných bukletů atd. Je tady, aby vyplnilo mezeru kompilačních alb tohoto druhu s tím, že Original Masters je to druhé, které bude nyní udržováno na trhu, a které je převážně za rozpočtovou cenu. Od vydání jako jsou M.U a Repeat a všechna ta další podivná "Best Of", která jsou na trzích v různých zemích, bude upuštěno, a zůstanou dvě alba Bet Of. Ve stejném smyslu máme diskutovaně tři živá alba: "A Little Light Music", "Bursting Out" a nějaký materiál na "Living In The Past" a pár serepetiček na boxových vydáních. Myšlenka je vyjít s jediným, definitivním, živým albem Jethro Tull. To se budeme pokoušet sestavit letos. Je dost možné, že se najde nějaký dosud nevydaný živý materiál, který se tam objeví, ale také zde podotýkám, že z toho nechci dělat velkou novinu. Musíme to brát tak, že to je práce na živém albu, které bude mít definitivní podobu. Bude to nejlepší dostupný živý materiál, ať už byl vydán nebo ne. Mám nahrávky z Madison Square Gardens, mám L.A.Arénu z 1981, a plné DAT-ky a minidisky z různých koncertů na šňůrách.

Rádi bychom probrali tyto pásky pro tebe!
Hm, jó. Je to dost k probírání. Bohužel hodně materiálu na multistopážích je problém, protože v některých případech pásky nesnesou opakované přehrání. Takové musíš kopírovat, i když jenom zjišťuješ, je-li na nich něco použitelného. Projít skrze tím vším je nákladné, bere to čas a energii a často zjistíš, že to není moc dobré. Ale musí se to udělat.
A teď k myšlence nahrání akustického alba Jethro Tull. Pohrával jsem si s myšlenkou nahrání akustického materiálu Jethro Tull. Nevyloučil bych to, tahle myšlenka se mi líbí, ale jestli to budu dělat, nechtěl bych všechno zpracovat způsobem, jak to bylo uděláno původně. Raději bych udělal s písněmi něco jiného, ale nevím, jestli si to zasadím jako prioritu do kontextu současnosti.

Moc rádi bychom to slyšeli - ale nejprve bychom raději dostali nové album!
Ano, já taky. Problém je, že když se dostaneš do mého věku, cítíš, že máš na dělání věcí vyměřený čas. Tak bych mohl asi udělat akustické album až mi bude 70 (chechtá se), ale jestli chci udělat rock'n'rollové album, měl bych na tom dělat teď. A hlavně v kontextu koncertních šňůr, kdy si myslíš: "Kruci, už se tam asi nikdy nepodívám, jestliže nepojedu teď, když to pořád umím a jsou zde nabídky, abych přijel a zahrál." Hrát je moje zaměstnání a baví mě to. Normálně zahrajeme víc koncertů, než jsme původně plánovali, a to je dobré i špatné. Špatné v tom smyslu, že nám nezbývá moc času na další věci, ale dobré v tom smyslu, že jsme stále tím turné vybuzeni ... i když jeden večer nemusí být zrovna ohromně skvělej. Pořád se to houpe jako na houpačce, lopota a problémy osrdí. Lidé onemocní, nebo chytí depresi, nemůžou usnout, ty děsné lety letadlem - vždycky je něco na levačku, ale tak to funguje u každého člověka, ne? V tomto smyslu je to jako každá jiná práce. Jdeš si pro práci a někdo je ve špatné náladě.

Zmínil ses o DVD na webu Jethro Tull.
Poslední dva roky se na mě obrátilo několik lidí, abych udělal něco pro DVD. Od chvíle kdy se stalo skutečností, DVD si vydobylo trochu místa na trhu za dostupnou cenu. Myslím, že přehrávače jsou teď velmi dostupné - za 150 liber si jeden můžete koupit. Já ho nemám, protože se nemohu přenést přes to, že to jenom přehrává ale nenahrává. Raději bych počkal, až budu moci vyhodit starou VHS mašinku a nahrávat na DVD. První DVD s nahráváním se očekávají na trhu koncem tohoto roku.

Myslím, že jsou k mání už teď za asi 7.000 liber, ale myslím, že za pár let budou stát několik stovek, stejně jako CD s nahráváním.
To je jistá naděje. Přitažlivost DVD je určitě pro lidi, kteří si chtějí kupovat filmy, a ty jsou drahé, za 25 liber nebo tak něco. Jsou levnější věci za 15 liber, nebo dokonce ještě méně za skutečné rozpočtové ceny, ale není jich momentálně zdaleka dost k mání. Ale existuje hodně hudebních programů a hodně ... zoufalství ohledně toho jak mají výrobní společnosti dostat více výrobků na trh. Živá koncertní hudba se zdá být v popředí pro společnosti jako Eagle Rock. Momentálně se tímto směrem specializují. V současnosti asi těžko dělají něco jiného než pokrytí svých výrobních nákladů, protože prodej opravdu není. Šel jsem a koupil pár těchto nosičů ... např. Deep Purple In Concert v Albert Hall, abych se podíval, jak to vypadá. Je to v pořádku ale nic zvláštního. Ani ne tak proto, že tam není Ritchie Blackmore a že tam nejsou žádné pranice apod. Je to velmi dobře nahrané, velmi dobře nafilmované a vydané. Fakt dobrý, hodně čistý a perfektně prezentovaný, ale nějak ... je to jenom koncert, nic jiného. Nevím, co jiného bych od toho měl očekávat, ale nemá to atmosféru skutečného koncertu, je to jen sekvenční ... jenom předvedení hráči. Už vidím naše nebohé DVD, jenom jít a udělat to tak, jak nám poradí, že zaplatí produkci přímého koncertu Jethro Tull ... Nejsem z toho zrovna nadšenej. Nelíbí se mi, že DVD je považováno za tohle a nic jiného. Byla by to jen další show. Asi by to nebyla moc dobrá show, mohlo by to být nakonec zvukově a vizuálně fádní. Raději bych proto udělal něco v širším záběru. Asi z 50% zaměřené na nějaký zajímavý a netypický koncert někde v Evropě příští léto, a z druhých 50% by to byla směsice archivního materiálu a dokumentu nebo současného materiálu, který to podpoří, aby to dostalo šmrnc a tvar a bylo to trochu zajímavější. Nemusí to samozřejmě být sebemrskačský, musí to mít grunt, osobně bych to rád viděl takhle. Jde mi o to, shromáždit všechen použitelný archivní materiál, a toho pro Jethro Tull moc není.

Vlastně je venku hodně materiálu, víme o něm, ale nikdy jsme jej neviděli. Nedávno televizní kanál Channel 4 "Top 10" vykopal nějaké útržky z francouzské televize, které jsme před tím nikdy neviděli. Určitě toho mají ve svých archívech víc.
Ano, určitě zahájíme pátrání po všech těchto materiálech. Bude k sehnání několik současných koncertů. Např. to je to, čím se budu zabývat příští týden v Nashvillu. Budeme jednat o získání práv na pár věcí způsobem něco za něco. Budeme to dělat pro ně, bude to mít pro nás propagační cenu na turné v US, ale rádi bychom dostali pár kousků pro naše vlastní účely. Samozřejmě, jestli to k něčemu bude. Může to být 10 vteřinový klip nebo celá píseň, jestli se to povede. V podstatě bych raději měl něco zajímavějšího než provedení "In Concert". Nejde mi o to, aby to úplný dokument, ale mělo by to mít prvky dokumentu. Mělo by to vypovídat příběh, a ze všeho nejdříve mě napadá, že kdyby mělo vyjít jen jedno DVD Jethro Tull, bylo by lepší, aby to byl široký záběr, příběh Jethro Tull. Rád bych si myslel, že to bude něco zajímavého a že to bude obsahovat hodně hudebních záběrů a že to bude opakovaně ke koukání, jenže lidé, kteří si kupují DVD, na ně nebudou koukat mockrát. Když si koupíš videofilm, podíváš se na něj dvakrát, možná třikrát za celý život. Pokud je to hudební vystoupení na DVD, možná to uvidíš dvojnásob, ale pořád to není mockrát tak jako u audiálních nahrávek, které si přehraješ dvacetkrát nebo třicetkrát za dobu, po kterou je budeš mít. Je to jiné závaží na vahách, když máš zvuk a obraz dohromady. Ať už to bude DVD nebo cokoliv, až to bude, bude doplněno o jenom audiální verzi, aby sis mohl přehrát čistě hudební party jako normální CD. Hodně záleží na tom, jak toto médium osloví potenciální uživatele. Je trochu předčasné se vyslovovat k tomu, jak by měl vypadat, ale určitě nechci, aby to byl jen koncert. Byly by to jablka a hrušky v jednom pytli a mě by nebavilo se na to dívat tolik jako na některá stará zvrásněná místa na Isle Of Wight nebo někde jinde. Mám takovou slabost, bez ohledu na to, co tě bude všechno jímat, až to budeš sledovat. Je to sranda, svým způsobem!

Zní to dost jako, že nebudeš dělat 30 minutové promo video jako bylo u Secret Language Of Birds ...
Ne, ale připomínáš mi, že ho máme. Šlo to poměrně jednoduše, a skutečně jedna z věcí, kterou bych chtěl na úrovni DVD udělat, je sehnat materiál, který bude úmyslně opravdu za nízké náklady, nějaký bezprostřední výstup v šatně, ve veřejném parku nebo kdekoliv. Jsou různé druhy vystoupení. Nemusí se odehrát na přímém pódiu za plného osvětlení atd. Máš spoustu možností. Podle mně jedno z nejlepších videí, které jsme udělali, byl záměrně sveřepý a naturální amatérský kousek, který byl natočen na "Rocks On The Road". Filmoval se na zadním pódiu v Hammersmith Odeonu před koncertem videokamerou rodinného typu drženou v ruce. Natočila se ta show a všechno se sestříhalo ke zvukové nahrávce. Myslím, že se to povedlo mnohem lépe, než řada nákladných, profesionálně natáčených videí. Např. o hodně lepší než naše pobíhání dokola ve směšných úborech a scény Benny Hilla ke "Kissing Willie".

Nečetl jsi náhodou rozsáhlou esej na téma "A Passion Play" v minulém čísle AND?
(Jistý Matthew Smith, fanda JT, můj vrstevník (44), odborný psycholog s teologickým zázemím obsáhle interpretuje v AND 72 texty A Passion Play pomocí výkladu Bible (PŠ).)
Ano četl, ale je pro mě těžké brát to vážně. Vím, že lidé, kteří takové věci píší, to myslí velmi vážně, a vidím velký zájem, ale je pro mě těžké brát to vážně, protože ...

To se teda netrefil do černého?
(Chechtá se) Ne, opravdu ne. Psát hudbu je něco jiného. Nesedneš si a nevymýšlíš záměrně všechny ty odkazy, jde o mnohem organičtější proces. Vím co je skládání, ale jakmile projevíš úsilí tento proces zracionalizovat a odkrýt, určitě zabředneš a bude to vykonstruované. Štve mě, když se z toho stává boj. Štve mě, když hledám chybějící linku nebo verš. To je naprostá noční můra. Vychází mi závěr, že to musí být snažší, musí se to svým způsobem psát samo. Není to tak, že sedíš, a analyzuješ jako někteří, protože oni chtějí. Chtějí vytvořit záhadu nebo rozluštit záhadu, kterou v tom vidí. Není to jako skládat hudbu, takhle se to nedělá. Neumím si nikoho představit ... snad s vyjímkou Salmana Rushdieho, který, jak se mi to jeví, používá jakési těžké, sebeuvědomující reference. Opravdu vykalkulovaný a těžkotonážní intelektuální přístup. Co by mohlo být za jiných okolností přijatelným dílem, je zastřeno tíhou pseudointelektuální závažnosti, která to stahuje ke dnu. Nevím, jestli jsi četl jeho "Půdu pod jejíma nohama"? (The Ground Beneath Her Feet). Je to pokus o román s hudební tematikou, při kterém mu napomáhal jeho tehdejší kámoš Bono od U2. Výborný nápad na příběh, o dvou indických capartech, kteří se ve svém naprosto odtrženém světě stávají úspěšnými v hudebním oboru, ale příběh v určitých momentech vázne. Četl jsem tohle a pak knihu Vikram Singha "Stejná hudba" (An Equal Music). Obě knihy byly vlastně ve stejné poloze, dva konkurenční indičtí spisovatelé (Salman Rushdie indický spisovatel? PŠ), kteří se neměli vzájemně příliš v lásce, vložili do svých románů shodou okolností hudební tematiku. V knize Vikrama Singha se jednalo o smyčcový kvartet, a byla to mnohem lepší kniha. Měla hlavu a patu, a byla platným pokusem o hloubkovou sondáž hudebníků, kteří se muzikou živí, včetně celé té křehkosti muzikantského řemesla vzato psychologicky a psychicky. Salman Rushdie udělal ohromně skvělý pokus, který zabředl kvůli těm neustálým, těžkým referencím. A mě štve, když vidím, že se někdo snaží psát o našem díle. Vždycky si pomyslím: "nedělejte to tomu!", protože je mnohem bezstarostnější, mnohem lehkovážnější, než by se mohlo zdát. I "A Passion Play". Je bublinkovatější, nemá nějaký hluboký mozkový zážitek. Je to trochu legrace, víš? Určitě se nebudu příliš trápit texty nebo tím, o čem jsou. Pro mě jsou napůl vážné a napůl sranda.

Loni nebo před dvěma roky jsi mi řekl, že se pokusíš zorganizovat výstavu obrazů Jeffreye Hammonda, nebo že se ho pokusíš přemluvit k udělání výstavy. Bylo z toho něco?
Jistě, pokusil jsem se. Přiměl jsem Martyna Goddarda, našeho fotografa, který nám dělá většinu programových materiálů. Dělal něco pro mě, zaplatil jsem mu trochu navíc, aby zašel k Jeffreymu a vyfotil jeho obrazy. Má hromadu asi 200 obrazů, které mu jenom visí v domě. Nikdo je neviděl, jestliže u něj nebyl. Chtěl je nechat vyfotit s tím, že si fotky uspořádá, aby mohl získat agenta, s tím, že udělá výstavu, s tím, že nějaké malby po tom všem prodá. Povzbuzoval jsem jej, protože jsem viděl, jak kolísá. Myšlenka všechno zfotit byla trochu odrazující, moc práce. Je to pedantská práce, která zabere hodně času, když mají vyjít slušné fotky, a při zvláště náročném osvětlení. A je to taky drahé ! Martyn nám ale udělal slušnou cenu a já jsem řekl Jeffreymu, že to zaplatím. Kdyby byly dobré výsledky, Jeffrey by mě mohl vyplatit např. obrazem, a kdyby to krachlo, nevadí, ber to jako přátelské gesto. Martyn teda šel za Jeffreyem a strávil celý den fotografováním všech obrazů. Nechal je pak vytisknout a poslal je Jeffreymu, který se hodně naštval. Všechny měly na jedné straně přesvětlení. Martyn je velmi dobrý a renomovaný fotograf, ale bohužel fotografování obrazů je úzce odborný proces. Již před tím jsem mu navrhl, aby se spojil se Sothebys nebo Christies, aby tu specifickou techniku dostal do ruky, ale on byl jistý, že to zvládne. Někdo mu dal asi špatnou radu ve věci polarizačních filtrů na osvětlení a on je špatně nasadil, takže vlastně udělal ještě větší přesvit, místo aby jej potlačil. Musel teda znovu až za Jeffreym prodělat celou tu proceduru znovu. Když práce byla hotova, Jeffrey sestavil souhrné fotoalbum a já mu dal seznam několika dealerů s uměním, které má navštívit. Byl k tomu zcela odhodlán, ale udělal velkou chybu, že svoje album dal někomu v nedaleké vesnici, aby jej dotyčný ukázal svému kamarádovi - dealerovi s uměním. Ta osoba přišla zpátky se zdrcujícím, negativním komentářem k jeho dílu. Jeffrey přestal malovat, úplně ho to rozhodilo. Pohroužil se do náboženství a odjel pryč na jedno utajené místo na hranici Skotska, aby si dal hlavu do pořádku. Celou tu dobu jsem opakoval: "No tak, Jeffrey, vzchop se!". Víš. Byl na všechno tak rozezlenej a já skutečně cítil až osobní vinu, protože jsem byl tím, kdo ho přinutil k udělání takového hrdinského kroku. A krachlo to ještě dřív než se to rozjelo. Nikdy vlastně neudělal výstavu nebo něco takového. Ale už zase maluje. Před pár týdny jsem ho navštívil a měl namalovaných několik úžasných scenérií měst. Jsou to velké odvážné malby s detailně prokresleným panorama, ve kterých téměř vždy Jeffreyho najdeme. Je zde hodně lidí, auta atd. a uprostřed davu lidí uvidíš Jeffreyho. Když ne jeho, tak jeho ženu nebo jeho syna. Je velice zábavné pokoušet se ho zaměřit pokaždé, když se díváš na jeho obraz. Ano, sice maluje, ale je stejně daleko od veřejné prezentace jako vždycky před tím a to je fakt škoda. Hm, pro mě to je škoda, protože Jeffrey je ... tím co dělá, maluje. Musí malovat, ale nemá cíl, završení ve smyslu udělat velký krok a udělat výstavu. Představ si, že strávíš nad malbou všechny ty roky, připravuješ se na velkolepý okamžik, a (chechtá se) nikomu se to nelíbí! Potom skočíš pod vlak metra, ne? To už je moc děsný. Ušel tak dlouhou cestu, aniž by své věci ukazoval lidem, zatímco kdybys maloval a po roce nebo dvou začal ukazovat svoje dílo a dostal nějaký negativní komentář, nevadí, jsou v tom jen dva roky. Můžeš pokračovat a vrátit se do boje další den. Když bys nad malbou strávil skoro celý svůj život - kromě čtyř let, kdy hrál u Jethro Tull, jenom tuto dobu hrál - to už je pěkně dlouho, a nějak by se k tobě právě teď dostal špatný ohlas, odrovnalo by tě to. Ve skutečnosti se to stalo, dokonce na základě fotek, které někdo uviděl a které se někomu nelíbily. Patří snad Jeffrey k těm, jejichž umění bude oceněno posmrtně? Dokonce mě nenechal dát některé ze svých věcí na webovou stránku, protože se bojí, že by si to někdo stáhnul. Požádal jsem Martyna, aby udělal několik snímků Jeffreye se svými malbami. Martyn fotil - ale Jeffrey otočil svoje obrazy malbou do zdi! Nebyl ani ochoten předvést svůj obraz, jak vedle něj stojí, pro případ, že by ho někdo ukrad z internetu (řehtá se). To je zvláštní. Hrozně rád bych je dal na webovou stránku, protože, když odmyslíme všechno ostatní, v některých případech se jedná o velmi vydařené obrazy. Lidem by se líbily. Jeden z Istanbulu nebo Teheránu mi dal. Asi z Teheránu, protože jeho žena je Peršanka. Namaloval několik perských výjevů, když tam spolu byli.

Některé jsme viděli, když jsme u něj byli, a jedná se vlastně o úplně konvenční krajiny a portréty, ne? Od Jeffreyho od Jethro Tull bys očekával něco abstraktnějšího a nekonvenčního.
Bývalo. Jeffrey nebyl ve skutečnosti normální kreslíř. Když jsme chodili do umělecké školy, nebo ještě v šestém ročníku gymnázia nebyl dobrý kreslíř. Byl jsem v prvním okamžiku velmi překvapen, když jsem viděl jeho obrazy, protože jediné věci od něj na ústřední fakultě byly jakési semiabstraktní a opravdu hodně naivní, téměř zdětštilé obrazy. Ale byly zajímavé. Byl jsem ale překvapen, že vypadaly dost konvenčně, a ne jenom to, během těch let se naučil dělat docela dobré portréty. Např. podobizny jeho otce nebo syna jsou velmi přesné. Mohl by se jednoduše živit jako portrétista, kdyby na to byl připraven, ale myslím, že nepracuje dost rychle. Když si lidé nechávají dělat portrét, očekávají, že uvidí výsledek další týden, ale Jeffreymu trvá půl roku, než věc dokončí.

Konečně přišla chvíle pro Martina (Webba), aby položil otázku dne. Není blázen, ale řehtal se tomu před setkáním s Ianem, nemohl si prostě pomoci.

Kolik toalet máš ve svém domě?
(nehne ani brvou a jde rovnou k věci) Buď 15 nebo 16, nevím.

Proč se ptám, díval jsem se na jeden brazilský pořad, ve kterém jsi byl, když ti moderátor položil tuhle otázku. Myslím, že to bylo ujeté.
Ano, když děláš tyhle pořady, televize se snaží se z tebe dostat něco, co předloží davům. Z nějakých důvodů existuje obecná představa, možná kvůli nedokonalému překladu, že žiji ve velkém hradu nebo co. Asi jsem v určitém momentu řekl: "Můj dům není tak velký, i když vypadám na to, že je v něm hodně toalet", tak nějak. Tak nějak vznikají tyhle věci.

Letos budete hrát Cropredy. Bude to jako minule nebo dáte jen několik písní?
Nevím co jsme hráli minule.

Hráli jste asi 45 minut materiál Jethro Tull s Fairportama.
To že jsme hráli? Sakra! Ne, nic takového nebude z jednoduchého důvodu, že Fairporti mají hodně práce se zkoušením se všemi svými hosty. Prakticky je možných několik písní Jethro Tull s Fairportama a já s nimi zahraji několik písní Fairportu - (chechtá se) jestli přemluvíme jednoho z houslistů k dostatečně dlouhé pauze, aby se mohla zapojit flétna! Ale já jsem rezervovaný host, něco na způsob překvapení. Nejsem uveden na plakátu.

Ne tak docela, protože pořadatelův informační bulletin uvádí: "Máme pro vás speciální hosty jako překvapení, ale netulíme vás, kteří to jsou"!
(Směje se) Jo, velmi dobře! Dave Pegg původně požádal Jethro Tull, aby vystoupili jako hlavní účinkující v pátek, ale protože jsme byli na turné, nebylo by praktické přetahovat tam ostatní hráče a celý aparát jen na jednu show. Martin Barre chce hrát, ale spíš bude na dovolené s Julií, skutečně nečekám, že se zúčastní. Také Andy možná bude, možná nebude. Naznačuji, že se může stát, že Martin, Andy a já se sejdeme dohromady, dokonce se může naskytnout Jon Noyce. Můžeme se vloudit k Fairportům, půjčit si bubeníka, a udělat koncert. Nemůžeme ale vlastně k tomu přistoupit jako Jethro Tull - s aparátem a vším pódiovým vybavením - víš. Tak bude alespoň možné, jestli budu sám, objevit se s flétnou v kapse, a zahrát si s Fairportem.

Nechceš tam teda kempovat na víkend? Stihnout Lonnie Donegana ve čtvrtek?
No, jde o to, že jsem chtěl vidět tu indickou kapelu, která bude večer předtím. Znějí fakt dobře. Tak asi, myslím, že nebudu kempovat na terasách, ale asi tam budu den předtím. Budu mít vlastně narozeniny, tak budu moci dělat společnost v pátek.

Slyšel si v poslední době o Mickovi Abrahamsovi?
Vlastně ano, přemýšlím o tom sehnat Cliva, Micka a Glenna a zahrát s nimi něco naživo pro DVD. Myslím, že to bude docela legrace a relativně žádná dřina. Pokud spolu Mick a Glenn budou mluvit.

Martin (Webb) si myslí, že v Nemecku budete dělat "zahřívací show", které nejsou na webové stránce.
Ne. Jediná zahřívací show je u mně doma se zapůjčeným aparátem. Koncert v Hamelnu je navíc, ale to je vše. Byl jsem tam před časem jako host kvůli spojení s krysařem a byli tam skvělí lidé. Hráli jsme zde před několika roky koncert a když nás požádali, abychom přijeli znovu, vyšetřili jsme si jedno datum na začátku turné. Ten večer tam strávíme zkoušením. Potřebujeme zkoušet jak to jde, ne kvůli šňůře, na kterou jedeme, ale musíme nacvičit spoustu věcí pro Ameriku. Písně jako "Sweet Dream", "Love Story", "Jack In The Green" atd., které jsme už dlouho nehráli. Cvičil jsem je doma a těším se, až je budu dělat znovu.

A my uvidíme Jethro Tull s novou čínskou holčičí smyčcovou sekcí?
Ach, ty ze zbytků zflikované panenky! (viz minulé AND). Vlastně jsem je neslyšel hrát kromě kousků, které dělaly s Uriah Heep.

Brzy se k nim přidáš na plný úvazek - dvě show za čtyři měsíce.
Jsou to dobří hoši a je legrace s nimi hrát. Není to úplně můj druh hudby, ale je radost tu a tam čistě vyjít na pódium, zahrát kousek a odejít bez všeho toho vypětí a vědomí, že je to tvůj koncert. Neudělám si z toho zvyk, ale jednou za čas je to zábava.

Zde musel Ian pospíšit přes celý Londýn, aby se sešel se Shonou. Díky mu moc, že s námi opět promluvil a doufám, že jsme ho moc nezdrželi! Na hodně věcí se můžeme těšit, ale byl jsem spíše rozčarován, když jsem slyšel Ianovy úvahy o DVD Jethro Tull. Co zamýšlí, vypadá hezky, ale nerozumím jeho upnutí na "jediné" DVD Jethro Tull. Dobře, udělá se příběh Jethro Tull, archív a klipy z interview a jiné, ale proč ne taky živý koncert?

Proč ne tři různé koncerty z různých období, když je stopáž k dispozici? Stejně tak projekt "Best Of Jethro Tull Live". Pokusem byla boxová sada 25 let, ale myslím, že to byla taková všehochuť. Jethro Tull jsou v záviděníhodné pozici, protože mají velmi rozsáhlou základnu zasvěcených fanoušků, kteří chtivě popadnou všechny kvalitní živé nahrávky, které budou k mání. Existují doslova stovky pirátských koncertních cédéček, které jsou k dostání, když víte, kde hledat - důkaz poptávky po legálním produktu, který zde není. Osobně se mi zdá, že by bylo jednodušší, levnější a pro fanouška mnohem uspokojivější, než se honit za kousky a drobty po všech kšeftech, vybrat tucet dobře nahraných koncertů z archívu a všechny je vydat, buď jednotlivě nebo v několika boxových vydáních. "Best Of Live" nenavnadí běžného fandu, a dokonce ani pravověrňák se nebude při tomto pomyšlení chvět vzrušením. I když obsažný, zevrubný přehled posledních 33 let, to by bylo jiné kafe. Máme koncerty Carnegie Hall, Bursting Out, Light Music a kus turné Under Wraps s laskavým svolením archívu BBC, ale nebylo by pěkné nevyplnit některé mezery raději masivně než jen několika písněmi z různých období? Tull jsou za ta léta uznáváni jako jedna z nejlepších živých kapel, a už přišla přibližně doba, aby pásky z těchto koncertů našly správné použití dříve, než se ztratí navždy.