Ian Anderson přežil další hloubkovou sondáž týmu A New Day těsně předtím než vyrazil na nejnovější Tullovské turné. Odpovědi, které mi dal ve věci absence archivního materiálu na novém DVDéčku, způsobila, že musím přehodnotit svůj optimismus z minulého čísla, které se týká bezprostředního nového vydání DVD, ale zůstáváme s nadějí. Přečti si tohle. A ještě další mimořádný důvod proč zařadil pásky ze šatny na nové album a také si můžeš přečíst o Ianově plánu prodávat Treborovy bonbóny pro naměklé fanoušky v důstojném stáří. Všechno tohleto a ještě mnohem víc.

Když bychom mohli napřed mluvit o živém CD a DVD. Vím, že hodně lidí má výhrady k retrospektivním albům, ale musím říct, že mě to zaujalo. Mám radost z videa. Co ty?
Ne.

Ne? Co je na něm špatného?
No, je OK, ale nemůžu říct, že z něj mám radost, protože to není to co jsem chtěl aby bylo. Dostaneš se k místu, kde to musíš zaseknout a říct: Hotovo, v tom časovém horizontu a s tím co jsme chtěli udělat. Je to vzdáleno, ne moc vzdáleno, ale kousek od toho, co jsem původně chtěl udělat přibližně v půlce loňského roku. To bylo období, kdy jsem se rozhodl tohleto dělat a s kým do toho půjdu. Tehdejší záměr byl udělat DVD, které se skládalo zhruba ze dvou třetin současných vystoupení, možná točících se kolem jediného koncertu, ačkoliv bylo vždycky naším úmyslem nasbírat stopáž koncertu z několika různých show. Malé výřezy, které děláš sice nejsou vždycky v perfektní synchronizaci nebo v perfektní kvalitě, ale tyhle malé věci které můžeš použít jako výřezy a zajímavosti jsou lepší, než když máš pořád ty samé lidi na stejném pódiu, pořád mají na sobě stejné šaty a celý večer je stejný. Takže jsme se to snažili udělat s jinými sestavami kapely, ačkoliv jsme byli omezeni na sestavu kapely z roku 68, protože když jsme šli na věc, tak jsme zjistili, že žádná kompletní sestava nejde ustavit. Jeffrey a John nehrajou už vůbec, Barrie Barlow nevím jestli hraje, nebo co dělá. Vypadá to že produkuje nějakého chlápka který prdí, a vypadá to, že je to jeho hlavní aktivita k dnešku.
David Rees: Pro ty z vás, kteří si myslí že "prdí" - Barlow vymyslel něco: spojil se s mistrem metanem, který, jak Ian správně podotýká, dělá hudbu přes svou prdel. Neliší se to od Boyzona si můžete myslet. Jestli se o tom chcete opravdu dozvědět víc, tak strčte svůj nos na webovou stránku www.MrMethane.co.uk.
Ale to je jedno. Pokus udělat dvě třetiny živé současné vystoupení fungoval dobře, ale ta další třetina už ne. Tu jsem chtěl sestavit z různých historických kousků. Bohužel jsme to nestihli v časovém termínu, hlavně kvůli dvěma bývalým členům, kteří neodpovídali na moje kontakty a nedali souhlas k použití video materiálu, na kterém účinkovali. Je to smutné, protože každý dostal stejnou nabídku už před mnoha měsíci s honorářem pro všechny členy kteří připadají do úvahy pro ten honorář a všichni to dostali na stejné bázi. Samozřejmě na časové bázi. Když jsi hrál na klipu který trval deset vteřin, tak jsi dostal peníze jenom za deset vteřin vystoupení. Když jsi byl na dvaceti písních, dostaneš mnohem víc než ti druzí. Ale z hlediska procent poměru to byly podmínky rovné pro každého: minulé i současné členy. Ale našli se lidé, kteří neměli pocit že by s tím mohli souhlasit, tak jsme v podstatě promrhali čas. Nebylo možné najít způsob jak dosáhnout domluvy. Samozřejmě nemůžeš pořád v tom pokračovat a shánět ta nákladná povolení, licence. Shromáždit všechen ten původní materiál je ohromná práce z hlediska času. Vyjednávání, náklady právních záležitostí, smlouvy, shromáždění vlastního materiálu, který se může vyskytovat v různých formátech a většina z něj je sotva upotřebitelná. Materiál vyžaduje přetváření, úpravu, aby byl použitelný. Hlavně na zvukových nahrávkách, které je potřeba upravit, protože jsou z mnoha stránek hrozné. Takže spousta času navíc a práce zahrnuje tenhleten materiál. A když nemáte souhlas někoho, tak nemůžete utrácet peníze na zahajovací produkci těchto historických materiálů. Nenašel by se nikdo: ani já, ani produkční videa, kteří by se do toho pustili. Takže jsme ten historický materiál museli odřeknout.
Vlastně od té doby co jsem napsal členům kapely podruhé, a titíž mi zase neodpověděli do této chvíle, můžu se pouze domnívat, že mají pocit že nepotřebují peníze a nebo prostě chtějí být vyloženě obstruktivní, takže upřímně řečeno nemyslím si, že bychom to někdy přivedli na svět, leda že bysme to udělali skrz soudy. Jinými slovy mohl bych do toho jít a udělat to, vydat to a říct: tady máte svůj podíl. Každý by souhlasil. Těch zbylých patnáct, nebo kolik je to lidí. Protože umíš si představit, že jsou pěkně naštvaní taky. Ztratili možnost vydělat si peníze z něčeho, a tak jsou pěkně nasraný. Samozřejmě otevřeně neříkám kteří dva chlápci to jsou a neřekl jsem to ani těm ostatním, protože nemám pocit, že bych to měl personalizovat, když by to vyústilo ve špatnou atmosféru.

Není moc těžké si vydedukovat kteří dva členové to jsou.
Jo, někteří další řekli: víme kdo to je. Ale to je jedno. Nezmínil jsem ta jména tobě, nebo někomu druhému. Ale jsou dva lidé, kteří nemají smlouvu a proto se to nemůže stát. Bohužel jsme ten materiál museli vypustit a je to škoda, a ten zbytek videa je myslím si, no je to tam, jsem s tím spokojen, s většinou toho, i když ke konci vydávání a závěrečných finálních prací jsem se začal zajímat o některé aspekty. Bylo to období jednoho týdne, nebo tak nějak, když jsem zkoušel se zaměřovat hlavně na vydávání věcí, které byly možné, věcí se kterými jsem nebyl úplně spokojen, které na mě nepůsobily úplně nejlepším dojmem. Většina z nich se zvládla, ale nevyhnutelně, vzhledem k časovým omezením, vždycky bys to dokázal udělat lepší, vždycky by ses mohl vrátit do nahrávací místnosti a strávit tam dalších pár dnů a ten materiál upravovat, zkrášlovat a vylepšovat, použít jiný úhel kamery atd. Mohl bys tam bejt navždy. Ale musí přijít místo kde uděláš stop. Můj úkol byl vydat všechno zvukové pro CD a DVD, tu audiální část. To jsem udělal, dal jsem to podle termínu jak se očekávalo. Bohužel vydavatelé videa prošvihli termín, a tak jsem měli hektické dva nebo tři týdny, kdy jsme se snažili dohnat termín a bohužel se to protáhlo o dva týdny v případě CD a o tři týdny v případě DVD.
Je to k naštvání, protože když se snažíte všechen ten materiál udělat, propagační činnost musím udělat já ještě než vyrazím na turné, protože ta poslední věc, kterou bych chtěl dělat je každé ráno, když se probouzím na turné, strávit nad propagací nových vydání, kterou mohu vlastně v ideálním případě dělat z pohodlí od svého pracovního stolu v předchozích týdnech. Takže jako odpověď na tvou původní otázku: Mohl by to být lepší výsledek, ale jsem docela rád. Většina z toho se povedla. I když už je to asi měsíc od té doby co jsem se na to naposledy díval (směje se). Kdybych se na to díval dneska, asi bych na to měl zase jiný pohled. Ale ty máš přede mnou náskok, protože já jsem vlastně neviděl tu oficiální kopii. Já jsem jenom prohlédl vydavatelskou kopii.

Bavilo mě to, protože jsem si jistý, že my fandové jsme chtěli dvě DVD místo jednoho. Jedno se stopáží nedávného koncertu a další s historickým materiálem. Ale předpokládal jsem stoprocentně, že ty dva členové nakonec budou souhlasit a vyjde druhé DVD. Teď už to nezní tak pravděpodobně na základě toho, co jsi mi řekl.
Jo bylo by to krásný kdyby se to stalo, ale momentálně neodpověděli na moje dopisy staré několik měsíců. Všechno co můžu teď dělat je neustále říkat: hej kluci, mluvte se mnou.

To je divný postoj.
Vypadá to, že je to divný. Možná že mají problém porozumět, že tyhle záležitosti jsou velmi nákladné. Jsou tam vlastně ohromné náklady spojené s vyráběním masteru, který potom dáte do profesionální firmy k nahrávací společnosti, do společnosti DVDéček, distributorům, a tak dále, a tak dále. Není to jen tak, co se přihodí. Musí se to udělat a náklady na výrobu pro tohle DVD jsou v oblasti tak 100 000 liber. Výroba historického materiálu bude významně levnější, protože základní materiál už existuje, ale je zde enormní množství práce, kterou je potřeba udělat. Vím, že mám kopie domácího videa většiny z toho materiálu, který se musí vytáhnout z jiných zdrojů. Většina z něj, řekněme nemá obchodovatelnou jakost ve srovnání s tím, co si myslím, že lidé očekávají od dnešního DVD z hlediska zvuku i obrazu. Bylo by trochu roztřepané většinou mono a pokus zalepit to, aby lidi neměli pocit, že přišli zkrátka, znamená zainteresovat dost velké šachy se sofistikovanou technologií, se kterou jsem částečně obeznámen a částečně ne. Tak či tak, potřebovalo by to personál, samozřejmě mě, a spoustu času. Tak či onak, náklady které by to představovalo jsou určité a ne bezvýznamné. Ale uvidíme. Možná že ty chlápkové změní názory.

Když se dívám na termín tvého turné, dokonce i kdyby změnili své názory teď hned, našel bys dost času abys to všechno roztřídil, abys to všechno zorganizoval?
Myslím si, že ani jedna ze stran, která je v tom vydání a distribuci zainteresována by nesouhlasila s druhým DVD v období jednoho roku, takže tady nemáme žádný problém který bychom potřebovali odložit ať se stane co se stane. Myslím si, že reálný termín by byl konec roku 2003. Všechny zúčastněné strany jsou neústupné z hlediska trhu a propagace, z toho hlediska, že nemůžeš vydávat vzájemně si konkurující produkty. Můžeš to dělat samozřejmě když to prodáváš několika tisícům lidí, kteří tvoří pravověrnou fanouškovskou základnu, ale když sleduješ opravdový komerční cíl, tak bezprostřední zájem zúčastněných stran je takový, že žádné vzájemně si konkurující produkty na trhu ve stejnou dobu nemohou být vydávány. Takže není žádná šance, že bychom udělali další DVD za jeden rok. Tohle už jsme prodiskutovali a je to jasné a chápu námitky a názory vydavatelů. V podstatě s nimi souhlasím. Nechceš jít a kalit vody tím, že teď vydáš nový materiál. To předem vyloučí během několika měsíců, od deseti měsíců do jednoho roku, vydání nového studiového materiálu jenom proto, že vydavatelé zjistí, že je nemožné jít s tím na trh a propagovat to. Nemůžeš se vracet za stejným novinářem, s výjimkou Dave Reese, nemůžeš jít zpátky za šest měsíců a říct: Máme nový materiál, chceme abys o nás zase napsal (směje se). Myslím že jsem to už dvakrát udělal s výrobkem Jethro Tull a Ian Anderson sólovým materiálem v devadesátým pátým jednou, a podruhé loni v časovém rozpětí asi šesti měsíců. Kterékoliv album vyjde na druhém místě, v obou případech to tak bylo, utrpí skutečností, že si člověk pomyslí: Jo, počkej, mluvili jsme spolu před několika týdny. I kdyby to bylo před několika měsíci, vypadá to jako několik týdnů. Rozumíš? Aby je to mohlo zajímat, udělali jedno vydání Jethro Tull na jeden rok. Nemůžeš to udělat dvakrát a myslet si, že získáš stejný zájem. Recenze, televizi, rádio a podobně ... NĚCO CHYBÍ! Z hlediska běhu událostí. Že zhruba rok až osmnáct měsíců je dobrý interval.

Takže je jistý, že letos žádný nový album nebude?
Letos uděláme nahrávky, ale určitě je nevydáme.

Zaznamenávám, že nejsou žádné termíny pro turné ve Velké Británii a Evropě, ale vidím, že máš jeden mimořádný koncert v červenci. Rock se potkává s klasikou.
Rock se potkává s klasikou? To je zajímavé. Ne, vlastně dělám koncert jako sólový umělec s bochumským symfonickým orchestrem ve městě Bochum v oblasti Düsseldorfu, Dortmundu, Essenu. Strávil jsem několik týdnů prací nad řadou orchestrálních aranžmá se třemi různými orchestrálními tělesy. Prokousávali jsme se tím, vytvářeli jsme orchestrální noty a bylo to spoustu práce, jak si umíš představit. Ale důrazně říkám, není to styl: rock se potkává s orchestrem. Nejsou to Moody Blues, ani nedej Bože Yes s naprosto neslyšitelným orchestrem, jak jsem je slyšel, když jsem na ně šel do Cardiffu před několika měsíci. Byli naprosto utopený nevyváženým aranžmá, naprosto hlučnou hrou a jedním debilem, který měl být odveden a zastřelen, který hrál na klávesy. Chci říct, že ten člověk tam neměl bejt. Pokryl, zamazal celé zvukové spektrum hlukem, a nebyla vůbec šance, že jste mohli slyšet orchestr. Nemohl jsem uvěřit, že je tam ten idiot. Takovej balík! Ale co potom dělali ty další kluci, který se ani neobjevili na zvukový zkoušce, co pak chtěli od toho očekávat. Seděl jsem hned vedle zvukaře a neslyšel jsem ani tón, kromě chvil, kdy kapela přestala hrát. Bylo to špatný a smutný, protože orchestr vypadal, že se tou hrou velice baví. Smyčce šly nahoru a dolů ve správných pozicích, a vypadalo to, že všechno klape. Bylo to fakt smutný, že naprosto nevhodný a naivní aranžmá způsobili neslyšitelnost představení. Myslím nakonec, že to je kapela, která si určuje co budou dělat, ale poslechnutí si orchestru nebylo asi jejím úmyslem.

Dave Rees: Abychom byli spravedliví k Yes, tak musím říct, že několik mých kámošů bylo na stejný show na jiných místech a říkali, že to bylo skvělé.

Zdá se, že jsi udělal hromadu práce nad těmi aranžmá k mimořádnému koncertu. Máme si z toho vyvodit, že bude podobných koncertů víc v blízké budoucnosti? (Od tohoto interview byl přidán další mimořádný koncert, Ian vystupuje v Bochumi 12. a 13. července.)
Přesně tak. Celá ta záležitost spočívá v sestavování, v orchestralizaci hudby pro koncert a amortizaci velkých produkčních nákladů při výrobě not způsobem řady koncertů. Je více naplánovaných termínů v Itálii na konec září, začátek října. Není to tak, že vycházím ven a vyhledávám to, ale lidé se obrací na mého agenta, a ptají se, jestli bych nemohl něco podobného podniknout. Myslím, že když už to udělám jednou nebo dvakrát, roznese se to a zatímco si to chtěl původně udělat jako lehkomyslnou výjimečnou věc, trochu srandu, když to děláš dokola, tak si uvědomíš, že to musíš dělat naplno. Že vzniká možnost zapojit několik takových věcí každým rokem, podle toho jak se věci jeví. Letos je to takový pokus, nechávám to rozjet, podívám se jak to funguje muzikálně a prakticky. Když to vyjde, tak uvažuji o dalších koncertech v USA a Evropě příští rok, další rok, atd. Je to další možnost co si dělám, a jsem si jistý, že to bude zajímavé. Pro mě je to jako účinkování v ohromné akustické kapele. Necítím k tomu žádný nepřátelský pocit, protože když jste akustický hudebník a ocitnete se náhle uprostřed dalších akustických hudebníků, tak v tom není žádný rozpor. V čem ale rozpor je, když máte pocit, že jste na pódiu, děláte rockovou hudbu s rockovými nástroji při rockové hlasitosti a orchestr je jednoduše přehlušen hlukem, agresí hudby. To je pak pro ně těžký, nemyslíš?
Takže pro mě je zajímavé vyzkoušet citlivé aranžmá, když si přeješ to takhle slyšet v klasických věcech Jethro Tull jako Aqualung, Locomotive Breath s dalšími uchazeči o seznam písní pro koncert. Věci jako From A Dead Beat nebo Life Is A Long Song a řada dalších písní, které obsahují orchestrální složku už od způsobu jakým byly natočeny. Je zde ale další materiál, který je docela zajímavý, ovšem nemá tu orchestrální složku. Včera jsem pracoval na Aqualungu, využíval jsem některé prvky z aranží, které jsme dělali už předtím v období turné Divinities, ale tentokrát pro jiný orchestr s několika změnami tady a támhle a hlavně se spoustou vokálního příspěvku. Je to zajímavá procedura když se snažíš tyhle věci spojovat, v tom smyslu že se z toho stává víc už akustické představení. Nepočítáš s brutálním zvukem, hledáš skvělý orchestrální zvuk, který nemusí zrovna ve smyslu spousty decibelů ubližovat tvým uším. Takže je to něco jako ohromný koncert unplugged s několika muzikanty.

Nikdo jiný z Tull?
Jenom Andrew Giddings. Fakt nechci aby tam byla elektrická kytara v tomhle provedení, protože to je jeden z nástrojů, který je nepříznivý. Potřebujete tam nějaké percusse, rytmické nástroje, bicí, ale bubny a percusse tam musí být jen do určité míry. Ze stejného důvodu nechcete, aby to bylo rock´n´rollové bubnování. Samozřejmě finanční stránka této věci znamená, že si nemůžete dovolit udělat to s celou kapelou Jethro Tull a s bedňákama. Ve chvíli kdy nasadíte celou složku orchestru, doba na zkoušení a náklady na zkoušení z toho udělají naprosto nereálnou věc. Čili musí to být uděláno v tom smyslu, že přijdete normálně do práce jako všichni ostatní. Nesete si v podpaží svůj nástroj. Samozřejmě je tady zesilovací systém, monitory, ale v podstatě jsou to přenosné věci a ne velká produkční záležitost. Musíte to tak udělat, jako jeden z těch hochů kolem. To jsou ty kluci, kteří mají černá kvádra a vázanky.

Tak tam jsou ti druzí kluci, jak ses zmínil na svojí webový stránce, se kterýma budeš hrát. Moje naděje že tě uvidím jak skáčeš sem a tam s někým jakou jsou The Stranglers jsou tedy nepodložené.
Ne, vůbec ne. Je to jen několik jiných kluků, kteří budou se mnou spolupracovat na orchestrální show. Budu také dělat několik akustických show ve Spojených Státech v půlce října. Bude jich pár na takovém miniturné. Nedůležitá série akustických koncertů, na kterých budu spolupracovat s místním rádiem. Když to bude fungovat, vrátíme se a uděláme to ve skutečnosti v březnu a dubnu v příštím roce.

Jenom v Americe?
Ano, protože Amerika je naprosto přizpůsobena na rádio a nikde jinde nemáte takový formát rádia, kromě USA, kde byste mohl tohle provést. Musí to být v angličtině, protože mluvíme o publiku, interview a místních hostech atd. Takové směsici mezi talkshow a rockovým koncertem nebo alespoň hudebním koncertem. Turné je náhodně pojmenováno Rubbing Elbows With Ian Anderson což se může přeložit jako na jedné hromádce s Ianem Andersonem. Je to taková intimní, malá sólová záležitost s eklektickým výběrem materiálu. Samozřejmě hodně z toho bude tullovský materiál, něco bude můj sólový materiál a pravděpodobně trocha nového materiálu jako součást nového alba. To se objeví příští jaro. Ale není to velký projekt, je to jen maličkost, kterou dělám po straně. Není to velký kšeft, je to legrace a vím, že Andy pracuje na materiálu s několika dalšími hudebníky už několik měsíců a Martin a Doan hovoří o tom, že pojedou na šňůru a udělají si ty koncerty tím, v takovém stylu, že Martin Barré se setká s Doanovým Perry Fred. Měli by se tam objevit hoši Bobby Kinbell a někteří další, podle toho co jsem mluvil s Doanem.

Viděl jsem Martina před několika týdny a nic o tom neříkal. Říkal, že neplánuje nic jiného než tullácké turné.
Jo, jo, snad to není na mě, abych tohle ventiloval, co oni dělají, ale pochopil jsem to tak, že na tom pracují. Zeptali se mě, co budu dělat během roku a řekl jsem, že mám tuhle nabídku a tamtu nabídku, Jižní Amerika, Jižní Afrika, Indie, atd. Všechny tyhle věci ještě ve vzduchu, ale z jednoho nebo druhého důvodu věci nevypadají příliš reálně, a tak je možné, že se nic nestane. Tak jsem se rozhodl že jim dám vědět, že to vypadá, že od září se zřejmě nebude nic konat a doposud se nekonalo. I když ještě pořád zde visí potenciálně tři týdny na jihoamerickém turné na kterém se pracuje, ale můj pocit je, že se to nestane. Ale pak samozřejmě byla tam Argentina a Venezuela a několik dalších míst. Je to jako kdybyste si plánovali turné Izraelí, věci se dějí, ale události můžou způsobit, že celá věc se nezvládne. Očekává se, že budou některé termíny v Indii v prosinci, ale ještě jsem nedostal zpátky zprávu od promotéra, a když si představíš, že určitý čas uběhne, tak už se to nedá uskutečnit. Nevylučuju tyhle věci, ale je to něco, co mě můj niterní pocit říká, že se neuskuteční.

David Rees: Tohle interview proběhlo těsně předtím, než Indie a Pákistán na sebe začali rachotit nukleárními šavlemi.

Také budu mluvit s někým, kdo mi možná odpoví na telefonu o něčem jiném, co jsem už dříve promýšlel. Vlastně myslím, že jsme to už s tebou diskutovali předtím. Myslel jsem si před nějakým časem, že bude dobré za nějaké roky, kdy nebudeme dělat turné po Spojeném Království nebo jiné určité zemi, udělat něco, co nebude jen sraz fandů, prostě se objevit jako hosti na setkání. Udělali jsme to několikrát a je to dobré. Ale je to zařazeno do dnů, kdy máme volno v takovém kontextu, že to uděláš jako půlhodinové vystoupení, nebo podobně. Bylo by pěkné udělat něco, co by byl jeden mimořádný koncert, ale udělat z toho ještě něco víc než koncert, udělat z toho něco na způsob setkání fandů, spíš víkendovou radovánku, ale musí to finančně fungovat tím, že z toho uděláme normální koncert. Aby se to samo finančně udrželo, z toho hlediska, že mi to budeme moci dělat a dělat to pořádně, aniž by nás to stálo peníze. Obrátil se na mě přes mého agenta Kenny Berra chlápek, kterého asi znáš, a který dělal srazy fandů pro kapely jako Marillion nebo Stranglers. Myslí si, že by bylo dobré udělat něco podobného s Jethro Tull a vymyslel si na to výborné místo. Takovéto věci pro mě znějí velmi přitažlivě. Udělat něco tady a tam, to by vlastně podložilo svolání Jethro Tull zase po nějakém čase dohromady, když nejsme na turné. I když je to mimořádné a abychom si mohli dovolit bedňáky a vybavení (směje se).
Don Perry, který žije pořádný kousek cesty odsud v jiné části světa musí být přesvědčen, aby se objevil na jediný koncert. Chcete jistě, aby se cítil, že to stojí za to z tohoto hlediska. Tohle jsou věci, které mě zajímají a baví. Ale jsou mimo kapacitu kohokoliv, aby je zorganizoval. Jistě z hlediska produkce je lepší, když to uděláme my, protože my to známe. Ale z hlediska vlastní organizace, dávání informací na lidi, prodej lístků, místo konání a všechno to dohromady zvládneš, když hovoříš o několika stovkách lidí. Ale tady mluvíš o několika tisících lidí, a taky se toho musí účastnit organizátoři. Je to veliká věc na organizaci protože nehraješ obyčejný koncert, je to něco víc než to. Lidi dostávají celovíkendovou zábavu se všemi těmi pastmi byznysu.
Někdo prodává bootlegy, o kterých vůbec nevím, a cokoliv co se tam bude dít, to všechno dohromady z toho dělá víc než obyčejný koncert. Jistě se tam budou konat další představení, je to velmi přitažlivý nápad, o které si umím představit, že jí někdo udělá ve Spojeném Království, v Německu, ve Spojených Státech, nebo v Itálii například. Tyhle věci se můžou zrealizovat, když najdeš způsob jak ubytovat lidi, protože nemáš ve světě moc míst, kde dostaneš efektivní, relativně levné ubytování na několik nocí. Myslím, že je to snadné ve Spojených Státech, ale není to lehké, když seš v nějakém městečku v Německu, nebo v nějakém okresku ve Spojeném Království. Ten člověk se kterým jednám má dobrý nápad udělat to na mimosezónním kempu. Takže každý dostane ubytování z pátku na sobotu v malé sexy chatrči, nebo kdekoliv jinde. Každý, kromě - a to podotýkám, kromě mě (směje se).
Myslím, že nebudu pobývat v bungalowu, ale je možnost, že když to uděláme někde venku, můžu se ještě dostat domů. Takto udělat speciální víkend s plným koncertem, možná s unplugged koncertem, a spojit to s dalšími hudebními událostmi. Několik hostů, zainteresování publika, atd. Něco co můžeš připravit jako mimořádnou akci, a něco, co bude dobrá legrace. Je možnost, že se to stane. Ale kdoví, kdy se to stane. Koncem letošního roku? Začátkem nového roku? Možná že se to vůbec nestane. Ale byl by to dobrý způsob, jak udělat něco co dává smysl. Moje zdráhavost ohledně konvencí, ohledně setkání fandů, kde mám vystupovat. No je to o tom, že nechci udělat něco a předem to ohlásit, že něco chystáme, a pak z toho vyjde propadák. Musí to být víceméně neohlášená věc, trochu tajné, kde se najednou objevíš a uděláš si ten svůj kousek, trošku se tomu lidi zasmějou, nikdo nebude očekávat, že to bude velká věc. Nebo když to chceš ohlásit, abys získal víc lidí kteří chtějí něco zažít, tak musíš počítat s tím, že to budou chtít na profesionální úrovni. V tom případě to znamená, že se musíš obrátit na lidské zdroje a musíš zosnovat velký plán, chci říct: pořádná akce by mohla být velká legrace.

Slyšel jsem od někoho, že jsi docela souhlasil s opakovaným vystoupením původní sestavy Jethro Tull na srazu fandů.
To je zvláštní že to říkáš, protože někdo v Americe se mě tuhle zeptal, jestli je možné tohleto znovu udělat. Myslel jsem na to, a řekl jsem, že asi ne. Když o tom přemýšlíš, tak Jethro Tull v sestavě z roku 1968 přečkali pouze deset měsíců, a během tohoto období, alespoň pokud vím, jsme nikdy nehráli to, co se dnes nazývá koncertem. Být na pódiu přibližně hodinu a padesát minut, nebo dvě hodiny (směje se), to jsme nikdy nedělali. Dělali jsme několik půlhodinových vystoupení. Nic jinýho. Bylo to v Marquee Clubu, nebo některých dalších místech, nikdy jsme nedělali to, co se nazývá koncertem. Materiál, který jsme měli k dispozici bylo asi deset až patnáct písní a většina z toho byly bubnový sóla (směje se). Měli jsme toho málo, takže jsme dělali takové kusy jako: protáhni to bubnové sólo, nebo zahraj jim Cat´s Squirrel znova. Když jsme udělali první album, tak už jsme měli víc hudby. Z jednoho či druhého důvodu něco z toho byl materiál pro koncertní vystoupení a něco ne. Když jsme přišli na znovusetkání sestavy z roku 1968 na DVD a probírali jsme se dostupným materiálem, tak z toho bylo buď že zahrajeme standardní bluesový kousek, nemůžu si teď vzpomenout na jména těch věcí, věci, které jsme hráli, nebo asi hráli, když jsme poprvé začínali s Jethro Tull. Byly to kousky, kde Mick říkával: no, znám tu píseň, je to v Géčku a je to takhle. Stoupl si na pódium, začal zpívat a hrát a my jsme se přidali. Prostě jednoduché dvanáctitaktové blues v Géčku, které buď znal, nebo k tomu jenom přidal slova na tenhle způsob. Byly to základní věci. Věci ve stylu Stormy Monday.
Ale kromě toho jsme neměli příliš materiálu, který jsme stvořili doma. A myslím si, že jeden z důvodů z hlediska mojí spolupráce s Mickem bylo obtížné psát písně. To bylo na začátku léta 68, kdy skupina bylo pohromadě teprve několik měsíců. No, tenkrát jsme natočili This Was a moje paměť mi říká, že než jsme dokončili This Was a dali jsme tomu albu název, už jsem měl v hlavě, že tahle věc je historická věc. Už to mělo jinou perspektivu hudby, už jsem psal něco jiného. Byl to další krok. Pamatuju si, když jsem seděl a psal A Song For Jeffrey, to bylo v létě 1968 v mé podkrovní místnosti. Vzpomínám, jak jsem ladil kytaru, vzpomínám si na jakou kytaru jsem hrál. Vzpomínám si, že jsem tvořil melodii z akordů atd., a zatímco byly určité věci nad kterými mohl Mick kroutit hlavou, Song For Jeffrey byla velmi snadná píseň. Vlastně ne, počkej, bylo to dřív. Nebylo? Nemyslím teď vůbec na Song For Jeffrey, myslím na něco co bylo na Stand Up. Teď si nemůžu zrovna vzpomenout. Ale ať už to bylo co bylo, materiál který přišel na Stand Up začal v létě 1968. Byly tam hudební myšlenky, které jsem předal Mickovi na podzim 68 a ono to do něj nezapadlo. Byl to styl napříč různými směry, nebylo to úplně autentické blues. Bylo to blízké blues a Mick shledal, že to může hrát, že může zvládnout Song For Jeffery, ale pozdější věci, které se staly součástí Stand Up, jako Fatman například, už pro něj moc nebyly, pokud si vzpomínám.
Dokonce po několika letech, když se Mick objevil na srazu fandů, tak nad tím kroutil hlavou, nemohl se ztotožnit s melodií nebo riffem, s čímkoliv z té písně. Bylo to už mimo jeho cítění, mimo jeho muzikální cítění. Byla to věc kterou jsem se naučil, že když požádáš lidi, aby překročili oblast svého umu a své dovednosti, kde si věří, ať už je to jakkoliv obtížné, když nejsou v pohodě a spokojení s tou věcí, pak už nehrají na sto procent. A to byl problém, který jsem měl vždycky mezi mnou a Mickem, když jsem psal hudbu a nebylo to dvanáctitaktový blues. Když Mick měl hrát, tak to nejpravděpodobněji muselo znít jako úplně normální bluesová věc, a to bylo nad čím jsem nechtěl strávit zbytek svého života. Takže tenkrát už se tříbily tyto faktory, a myslím, že úplně stejné faktory dnes jsou evidentní, když bychom zkoušeli zahrát víc než tři - čtyři písně dohromady. Dostali bychom se ze vzájemného souladu. Je to obtížná věc a z hlediska plného koncertu s původní sestavou Jethro Tull by se z toho stalo něco, co bych nechtěl zažít, i když hodně rád si zahraji tři nebo čtyři písně. Neudělal bych to ale na celý večer, protože pak bych se dostal mimo svojí oblast pohody v tom smyslu, že musíte zůstat v oboru, kde se domníváš, že se v něm Mick cítí dobře. Jeho hudební styl není pro mě v tom smyslu, že bych se tam cítil šťastný víc než dvacet minut.

To znamená, že odpověď je ne.
Je to opatrné ne ve smyslu úplné show, ale vyloženě bych se těšil na příležitost, že bych si zahrál několik písní. Ale pomyšlení, že pojedeme jako původní sestava Jethro Tull na turné pro mě není reálné. Vůbec by mě to nebavilo dělat.

Obraťme se na projekt remasterování s EMI. Vypadá to, že se to zastavilo. Je to proto, že už nechceš, aby to kolidovalo s novými vydáními?
Ne, ne, ještě se to nezastavilo. Vlastně mám takový zmatek, teď mám šest remasterů ve své posluchárně a EMI čeká na můj souhlas. Bohužel jsem tak vytížen, že ještě jsem si to nemohl projít a zvládnout. Když děláš tohle remasterování, neznamená to, že to jen tak rychle poslechneš a řekneš, že je to dobrý. Jsou to hodiny kdy sedíš, musíš být koncentrovaný a velmi pečlivý. Musíš mít připravené zařízení, abys mohl porovnávat pouhým zmáčknutím knoflíku v úplně stejném místě jakékoliv písně mezi remasterovanou verzí a originální verzí. Zároveň, nechce se mi vycházet z původních vinylových kopií, protože mám v sobě hluboce zakořeněnou nechuť k vinylové hudbě kvůli kompromisům, které jsme museli udělat, když jsme stříhali, abychom se vešli do formátu vinylu. Tohleto se mnou už zůstane napořád. Nemám rád dělat takovýhle věci. Komprimování, ohraničování, odstraňování vysokých frekvencí a nízkých frekvencí jenom proto, aby ses dostal na vinylový formát, který dá dostatečnou kvalitu. A při nahrávání se ani nevyhneš ruchům, šumům vnitřních drážek. A to mě hodně skličuje. A tak (směje se), zkusil bych napodobit vinylový zvuk, ale tak, že bych vzal originální masterový pásky aby zněly co možná nejlépe v rozmezí 16bitové CD nahrávky. Je to spousta práce. Je tam analýza a odhadnutí stupně, o který chceš tyhle věci měnit, nebo to zastavit a udělat poptávku na tohle nebo tamto zase nanovo. To není práce do stresové situace. Je to vážná věc. Nicméně už jsou dvě, které jsem schválil a další, které si poslechnu do příštího týdne, protože to vypadá, že půjdou na další tři k vydání během tohoto roku. Takže toho mám ještě víc tady. Tři jsou v plánu pro reedici letos.
Samozřejmě budou chtít vyprodat předchozí zásobu než se pustí do remasterování materiálu, což bude zase znamenat, že se do seznamu písní dostanou některé, které byli připraveny v době dotyčných alb, ale na albu se neobjevily. Vyšly na singlech, na B stranách a pozdějších kompilacích. Je to otázka vyvolávání z paměti. Jak myslíš, ty písně, pokud si je pamatujeme, se nahrávaly ve stejných termínech session, nebo v blízkém okolí. Myslím, že hodně z nich pochází z alba Living In The Past a některých dalších kompilacích, které se do toho vkradly. Myšlenka je taková: spojit je s jejich bratříčky a sestřičkami, aby z toho vyšlo CD, které má 12 nebo 14 tracků namísto deseti nebo jedenácti. Udělat co nejlepší obal může být taky noční můrou, protože hodně z těch věcí už dneska neexistuje. Musel jsem vlastně napsat Jamesi Grashowovi? Je to výtvarník, který dělal ztvárnění pro Stand Up. Zeptal jsem se ho, jestli ještě náhodou nemá kopii originálního tisku z dřevěného bloku, ze kterého to dělal. Protože samozřejmě nemáme nic, kromě vinylových kopií alb, které musí být nafotografovány a potom reprodukovány. Firmy Chrysalis nebo EMI, těmto firmám se nějak podařilo ztratit všechna originální ztvárnění a filmy. Tak je to k naštvání, vlastně že musíš teď hledat kopie těchto alb. Vím kam to šlo, otevřeně řečeno, vždycky to bylo považováno za takovou sběratelskou raritu uvnitř nahrávacích společností. Když už se ty filmy udělaly, a šly do tisku, pak nechat si původní výtvarný základ nebyl žádný hřích. Takže nebudeme nikoho jmenovat (směje se). Kdybych udělal šťáru v několika domovech, tak bych objevil některé artworky alb Jethro Tull.

Jsi na Abbey Road? Účastníš se remasterování, nebo ti to jenom dodávají, aby sis to poslechl?
Ne u všeho, ale v některých případech se účastním. Je to ovlivněno tím, kdy to dělají a co já dělám v tu dobu. Teď u poslední várky, když už ví, jak říkají, kam si mě zařadit, tak se jim to už daří mnohem lépe než dřív. Ale samozřejmě vždycky jakost původních pásků je proměnlivá, takže hlavní úkol je přenést všechno bezpečně na hard disk, a to se dělalo během druhé polovičky loňského roku. Ne úplně všechno, ale většina tullovských masterů byla dodána na Abbey Road, kde se provedly kompilace alb, které si zasloužily vydat vzhledem k tomu materiálu. Musí ty pásky zahřívat a dělat všechny ty věci okolo v úsilí, aby si ten pásek udržel fyzicky pohromadě na takovou dobu, aby si mohl provést převod do vysoce rozlišovací digitální domény, která není 16bitové CD, je to 24bitové 96K, je to budoucí generace digitálu, něco jiného než jsme doposud znali a tolerovali za posledních patnáct let, nebo podobně. Ale jo, teď když vědí co mají dělat, myslím, že už se cíli blíží mnohem víc. Všímám si rozdílné kvality. Získal jsem už trvalý názor, že když máš hodně staré pásky jako tyhle, je už nemožné napodobit zvuk, který byl na vinylu, protože už se v období mezi páskem a vinylovou kopií hodně stalo, hodně věcí co lidi vědí. Co se týče dřívějších CD, myslím, že jsou lepším referenčním bodem pro to, jak věci zněly ve své době, protože byly snímány z těchto masterů, nebo pravděpodobněji z kopií masterů. Výhodou je, že máme originální mastery a ne kopie. Nevýhodou je, že pásky jsou o dvacet, třicet let starší a už se skoro rozpadají.
Takže je to jako obchod něco za něco. Dostaneš originální master, můžeš zlepšit zvukovou kvalitu, trošku to pročistit, udělat to transparentnější, lepší poslech nástrojů, ale v některých případech tam může být určité riziko - neztratili jsme něco? Doslova co jsme ztratili je pár mikronů oxidu železa, hudba doslova odpadává z pásků. Takže očividně ztrácíš prvek vysoké rozlišitelnosti. Můžeš to napodobit, doslova mimovat, můžeš to vyvolat do té míry, že když na tom pracuješ, tak mírně změníš jak kvalitu zvuku. Každý pásek, každé album bude trochu jiný, ale cílem je zkusit to uzavřít a získat něco, co zní lépe než dřívější CD. Když to umíme zlepšit, je to dobré. Když to neumíme udělat, končíme potom s něčím, co zní vlastně ještě hůř než původní CD. Takže to by bylo špatné, jít touhle cestou, jenom proto, že budeme mít remaster. Mám už dost staré kopie CD od všeho, které používám jako referenci a doposud jsme všechno vylepšili. Doufám, že budeme v tomto duchu pokračovat. Vždycky se najdou rušivé faktory, ať už děláme co děláme. Ruchy, které se vyskytují například na písni Minstrel In The Gallery. Vždycky to znělo divně a vždycky to bude znít divně. Black Sunday z alba A, které bylo natočeno na jeden z nekvalitních pásků, respektive pásků z nekvalitní série, kterou jsme měli, ještě než jsme provedli namixování alba na hlavě magneťáku se objevil takový slepenec. Hudba prostě odpadávala z pásku.
Byla to píseň, o které jsem si myslel: Bože, to je takový kompromis, kvůli technice, kterou nemůžeš ovládat. Bylo to hodně smutný. Jsou věci, stávají se, které na mě vyskakují vždycky a vždycky víceméně budou, co se týče kvality. Ale celkově vzato, není to tak zlý. Vlastně některé ze skutečně starých pásků, když se vrátíme na This Was a Stand Up atd. jsou kupodivu v lepším stavu než některé z pásků z pozdních sedmdesátých a ranných osmdesátých let, kdy jsme dostávali špatné páskové série. Pásek se hodně ztenčil, aby se toho vešlo víc na cívku, a myslím, že šli až na doraz se základem pásku a s tloušťkou oxidu atd. Na druhou stranu zastaralý pásek byl dobrý výrobek a je to komické, že v mnoha případech vyšel lépe než pásek který pak přišel o několik let později. No ale teď, když jsme se dostali do digitálního věku, tak v roce 1986 (směje se), čím je remaster? Protože máš 16bitové digitální mastery, nevadí co s nima uděláš. Každé zlepšení na kvalitě se ukáže pouze jako marginální. Od doby Crest Of A Knave jsou 16bitové digitální mastery a bohužel teprve až s Living With The Past jsme se dostali na 24 bitů. I když CD je pouze na 16 bitů, tak master je na 24 bitech a může být znovu sjet, když se dostaneme na super CD, DVD, nebo cokoliv.

Bude všechno remasterováno? Bursting Out a Little Light Music například?
Myslím, že několik nahrávek není určeno k remasterování. Living In The Past má nad sebou otazník kvůli materiálu, který bude na originálních albech. Tím se spotřebuje hodně materiálu jiného než jsou živé tracky na Living In The Past. Ten živý materiál ještě z Bursting Out, A Little Light Music a k tomu ještě ovšem živé kousky, které se vyskytly na výročních albech 20 let a 25 let. Všechen byl probrán s možností vydat Best Of Jethro Tull Live a možná Best Of The Accoustic Tull. Jeden z důvodů bylo, že jsme měli málo akustických věcí na Very Best Of albu loni a to bylo proto, že jsem chtěl si je schovat na akustické album. I když to asi nebude mega prodejná věc, je to něco, o čem si myslím, že to má svoje místo na slunci. Prostě dát dohromady hodně akustických věcí, dát je do jedné skupiny dvaceti věcí, nebo podobně. Bude to příjemná věc, stejně jako konečné živé album, které překročí všechen historický materiál. To je také dobrá myšlenka. Ale vyšli jsme právě z Living With The Past jako živým audiem a myslím, že můžeme vzít za bernou minci, že EMI nebude chtít jít do vydávání kompilace Live Jethro Tull Album příští rok. Takže to není na bezprostředním plánu, to je jistý.
Myslím, že dneska v tomhle čase je pravděpodobnější, že veškerý materiál Jethro Tull v remasterovaném kontextu bude k mání během několika let. Protože už dávno pryč jsou časy, kdy nahrávací společnosti se domnívaly, že umělcův katalog se musí zracionalizovat z toho důvodu, že maloobchod je napěchované místo a nevejde se tam veškerá diskografie, dokonce ani pro nejuznávanější jména. Tak uskladní jenom několik titulů. Nejvíc to bude asi dva nebo tři na hlavní ulici, může to být patnáct na Oxford Street, ale ať už jich je kolik chce, nenajdete tam všechno za celé období. Takže s tímhle náhledem EMI a jiné společnosti se soustředí na menší albový profil. Přechodně vyřadí jiná alba, a pak je znovu vydají později s trochou hlásné trouby, že je to remasterované. Nechceme nacpat do maloobchodu úplně všechno, dáváme jim výběr deseti až dvanácti alb. To byla filosofie tak před šesti sedmi lety a ať už to bolí jak chce, udělali jsme to, protože alespoň nám to dalo příležitost dostat něco do oběhu a do obchodů.
Dnešní filosofie je ale docela jiná. Představa deseti nebo patnácti titulů v obchodě s nahrávkami je velmi optimistická. Obchody s nahrávkami už neprodávají nahrávky, prodávají pořád víc už DVD, mobilní telefony, počítačové hry atd. V otázce skladovacího místa pro nahrávky, které jsou v poličkách, to znamená, že teď mají méně místa než vůbec kdy měly a prodej CDéček je nízký, tak někde kolem 15 až 20 procenty za poslední rok v různých zemích. Takže je to velmi úzký trh a pomyšlení, že bys měl zracionalizovat množství titulů, které máš kvůli tomu, že je nedostaneš na poličky obchodů, je téměř zdrcující. Máš v regálech v maloobchodech tak málo výrobků, že se musíš podívat na jiné způsoby prodeje, a tak pomalý ale vytrvalý růst nabídky na internetu a přímé prodeje přes Amazon.com a podobných možností, dává nám příležitost poskytnout celou diskografii, kdykoliv si vzpomeneš. Nezkoušíš napěchovat sklady v drahých maloobchodech, nosiče jsou vyskladňovány v relativně levných velkoobchodech, takže celá věc se tím zjednodušuje.
Čili Tullovská Cdéčka už nekonkurují nejnovějšímu objevu chlapeckých kapel v omezeném prostoru maloobchodního prodeje. Jiné možnosti prodeje se teď stávají důležitějšími, což je úžasná zpráva pro lidi mého ražení, kteří se teď mohou dostat k podivným titulům, které si pamatují, nebo k věcem, o kterých slyšeli a chtějí sehnat, i když to není hlavní směr čtyřiceti nejprodávanějších výrobků. Můžeme to hned najít a koupit si to. Asi budeme čekat několik dní nebo týdnů, ale v širokém rámci je to dostupné, a to je dobrá zpráva pro fandy všeho druhu. Dostáváme se nyní do situace, kdy si můžeme pořizovat znovu hudby, a to stisknutím knoflíku. Nemluvím o stahování z internetu, i když to se nakonec také stane schůdnou cestou legálního získávání hudby, protože zatím technologie nás omezuje, ale i když nekupuju moc alb, tak si kliknu na Amazon.com nebo někde, abych si našel hudbu, která mě baví. Jsou věci, které nenajdeš na Oxford Street, ale určitě je najdeš na Amazon.com. Je to úžasné najít si tolik hudebních stylů, tolik umělců a veškeré jejich nahrávky. A domnívám se, že není pochyb o tom, že veškerá platná hudba Jethro Tull například, bude k mání, bude trvale v inventáři a vyrobí se v dostatečném množství pro pokrytí poptávky. Je to speciální trh, ale je globální, a v tom je ten rozdíl. Přes internet seš na globálním trhu, který poskytuje věci a nevadí ti, že čekáš pár dnů než to přijde poštou i s celním deklarací, která si vyžádá groš kvůli dovozu, což se bohužel někdy stává.

Vždycky mi přišlo divné, proč hlavně v této době neprodáváš alba při koncertech. To je přece ideální tržiště.
Zkoušeli jsme to, ale zjistili jsme, že to nemá cenu, že se nevyplatí čas a úsilí, udržovat zásobu a pořád to s sebou tahat. Zkoušeli jsme to v Americe na několika koncertech, zkoušeli jsme to před mnoha lety v Evropě. Předskokan dokáže prodat hodně CD, prodá padesát, sedmdesát, sto padesát CDéček, ale Jethro Tull prodá za stejný večer asi deset. Rozdíl je ten, že v tom čase, jakmile předskokani slezou z pódia, pustí se do obchodování, sednou si, podepisují CDéčka. Prodej CDéček se může ukázat jako důležitá věc pro předskokany na turné. Řekněme, že jedno CD je bude stát sedm, osm dolarů při nákupu, budou mít náklady na přepravu na koncertní místo a z toho 40% zaplatí za koncesní poplatky koncertnímu místu, takže jim může zůstat zisk dva až tři dolary. Někdy to může být o hodně víc, protože především v Evropě některá místa neuplatňují koncesní poplatky vůbec, takže oni prodávají CD za více než dvojnásobek ceny, kterou musí zaplatit, když kupují od nahrávací společnosti. A pokud umělec nemá smlouvu s nahrávací společností a vydá si několik tisíc kopií vlastního CD, tak může vydělat ještě víc peněz. Dají si velkou přirážku a je to pro ně velmi výhodné objevit se a podepisovat autogramy. Hlavně když nejsou upsáni značce, protože nahrávací společnost tě nikdy nenechá, aby sis vydával nahrávky sám. Vždycky ti řeknou: máme exkluzivní právo, je to ve smlouvě prodávat tvoje nahrávky, proto když chceš prodávat svoje nahrávky jiným způsobem, potom si od nás musíš kupovat za svoje náklady, které jistě nejsou zanedbatelné.
Avšak získání provize a podobně, jak tomu bývá u hodně míst, je potom okrajovou marginální položkou, když to porovnáme s tričky, u kterých je vždycky dostatečný rozdíl mezi výrobními náklady proti prodejním cenám. Takže můžeš přestát i čtyřicetiprocentní koncesní poplatky. Můžeš zaplatit lidi kteří to prodávají, můžeš zaplatit dopravu a clo a všechny ty ostatní věci, které se k tomu vztahují a pořád ti ještě zbyde malý zisk. A to ještě není všechno. Nejsme od toho, abychom podepisovali tyhlety věcičky o přestávce, protože v tu dobu jsme v šatně, ladíme kytary a chystáme se na pódium. Opravdu k tomu nemáme příležitost. A i kdyby byla, kdo by si tam opravdu sedl před koncertem, aby prodal padesát, šedesát, sto alb? Takže těžko. Já to dělat nebudu, i když jsem se tomu upsal v Atlantě a jednou za čas udělám podepisovací akci, jeli to součást našeho promo na daném koncertním místě, nebo s rozhlasovou stanicí, nebo čímkoliv. Ale nedělám to jako každovečerní záležitost, nedává to finanční smysl pro nás. Není to něco, co bychom už předem aktivně odmítali, ale zkoušeli jsme to a nevyplácí se to. Neprodáme dost, a tak určitě nechceme sedět každý večer a podepisovat CDéčka a nechávat se fotografovat (směje se) někdy s výrazně neatraktivními lidmi jenom abychom přesvědčili lidi, aby zde pustili svůj těžce vydělanej peníz.

Musím ti říct tohle, protože lidi se mě neustále ptají. Proč je webová stránka Tull tak náchylná k častým poruchám? Několikrát to zmizelo, nejméně třikrát na několik dní, nebo dokonce týdnů.
Jo, je to tak. To ses trefil. Protože právě jsem mluvil s Andrew Giddingsem, ještě než jsem ti volal. Zrovna mě požádal, abych mu faxnul kopii seznamu nahrávek pro Spojené Státy (směje se). Měl poslední sestavu 3.března a ztratila se mu mezi ohromným množstvím papírů a faxů. Očekává se od něj, že se zapojí a přijde v úterý dopoledne na celý den zkoušek, protože se musí seznámit se vším tím materiálem, včetně materiálu, který nikdy nehrál (směje se). Teď v neděli se jenom domnívá: To bych rád věděl co budu dneska hrát. Už zkouším tohle a tamhle několik týdnů, protože vím jak je snadné to zapomenout. Dneska jsem si to s ním vyříkal, teda záležitosti co se týkají webové stránky, a teprve dneska dopoledne jsem dostal od někoho svolení dát do internetu přechodnou stránku z jiného serveru, a tak jsem tam připojil celou řadu upozorňujících informací. Alespoň z toho můžou vycucnout něco pro novináře. Mluvím s osmi až deseti každý den a je to pro ně jednodušší, když mají přístup na životopisy a podobné informace než se mnou hovoří. Ale máme ten problém s naším serverem, který kolabuje, který už zkolaboval podruhé za několik měsíců a bohužel je obtížné vysledovat potřebný kontakt. Není to něco, co se stane a ty na to zareaguješ a za několik hodin se to spraví. Bohužel se to táhle v obou případech několik dní, není to pouze smutné, ale je to výsostně nepříjemné, zvláště v této době. Jsou to jedny z nejhorších tří týdnů, kdy se tohle mohlo stát.

David Rees: Zdá se, že se to stává vždy, když vydáváte termíny k novému turné. Je to na internetu několik dní a pak je webová stránka fuč.
No věřím, že někde v tomhletom období se objeví přechodná stránka se základním informačním balíčkem a nahrávací společnost posílá novinářům e-maily s podrobnějšími informacemi. Tak děláme co můžeme, ale webová stránka je teď v procesu přechodu na jiný server. Bude to chvilku trvat, protože se musíš prokousat horou papírů, ale vrátí se. Bude větší a lepší. A ještě k tomu plánujeme na webových stránkách další věci. Něco, co bych rád zrealizoval ještě tento kalendářní rok, je pohnout naši webovou stránku dopředu a nahoru, aby měla větší smysl a byla ještě praktičtější, nejenom informační, ale aby také umožnila lidem přímo si kupovat nahrávky, kupovat si doprovodné zboží, zamlouvat si koncertní lístky a podobně. Aby to lidi měli jednodušší a nemuseli chodit od domu k domu, můžou najít všechno alespoň na internetu na jednom místě. Chci se také víc přiblížit s hlediska komunikace s fandy. Je toho hodně, na čem pracuji ve svém volném čase a v současné době jsou moje myšlenky zaměřeny k větší webové stránce Jethro Tull do konce roku. Dělat webovou stránku s více funkcemi, pečující o větší komunitu, panelovou diskusi a všechno kolem dohromady.
Netýká se to jenom Jethro Tull. Je skutečností, že lidi se rádi sdružují, setkávají se s lidmi a hovoří. Bylo by lepší, kdyby to bylo něco, co máme pod naší kontrolou, kde máš alespoň šanci eliminovat ty hnusný lidi, který se do toho vkrádaj. Na těchhle myšlenkách se už několik měsíců pracuje, ale částečně, k čemu se blížím, je tvář Jethro Tull na veřejnosti v období, kdy se pomalu dostáváme do poštovního webového guláše (směje se). Období, kdy každý naskakuje na komerční webový alegorický vůz a ztrácí košili. Dneska máme smutnější a chytřejší svět, lidé si uvědomují, že to není ekonomický nárůst, který to měl být, ale že musíte být velmi opatrní co děláte, pečlivě zvážit věci a utrácet opatrně. Můžeš nabízet jen takové služby, které tě nebudou stát víc, než ti budou vynášet z hlediska tržby. A samozřejmě nechci mít stránku, která je posetá různým odpadem kliků a vyskakujících stránek, které nabádají lidi, aby utráceli peníze za podezřelé věci. Opravdu nechci, abych se stal velkým sponzorem. Chtěl bych, aby to neobsahovalo veškeré tohle smetí a odpad, který zamořuje spoustu a spoustu webových stránek. To mě vždycky štve, hlavně ty vyskakující stránky, které se objeví, ty na ně klikneš a ony nezmizí. Vyskočí znovu. To mě vede k šílenství.

Předtím ses zmínil, že uděláš několik festivalů ve Spojeném Království, nebo v Evropě spíš, než že pojedeš na turné. Je něco konkrétního, pravděpodobného, na tento rok? Vím, že někteří kluci z festivalu Canterbury Fayre by hrozně rádi viděli Jethro Tull.
Ano, to vypadá zajímavě. Obrátili se na nás již letos, ale bohužel budeme v tu dobu v Americe, ale nikdy nevíš. Možná příští rok. Dostali jsme několik nabídek, ale bohužel kolidují s věcmi, které už jsou domluveny. Nevyhnutelně se to stává. Festivaly mají určité termíny v létě a s hodně věcmi kolidují. Nabídky na festivaly přišly na stejnou dobu, kdy jsem měl bochumský koncert a ten už jsem měl předtím domluvený. Na druhou stranu, když se jedná o koncert Jethro Tull, oproti koncertu kdy vystupuji sám, musí to být dvě, nebo tři show, aby stálo za to svolat všechno dohromady, přesunout se támhle a koncertovat. Nemůžeš jet někam jen na jediný koncert. Jedině že by zaplatili ohromnou sumu peněz, ale to se nestane v Evropě. Musíte se dívat na pátky, nebo soboty. O nedělích je to minimálně, kdy by se něco smysluplného mohlo odehrát. Ale nevadí. Teď ještě není období, ještě se to může stát, i když to vypadá, že už nebudeme mít čas. Ale co jsem naplánoval pro Evropu na příští rok, to jsou turné Jethro Tull, hlavně v červnu v severní Evropě, hlavně Německo a místa, která s tím můžeme spojit z hlediska termínů v Itálii, Švýcarsku, Rakousku, Holandsku a podobně. V srpnu budeme mít několik koncertů ve Spojených Státech, v září a říjnu zkouším připojit několik orchestrálních koncertů v USA, jestli věci příští rok klapnou. Ještě předtím je samozřejmě březen a duben, kdy snad vyjedu na akustické turné do Spojených Států. Takže co se týče Evropy, mluvíme o létu v příštím roce ve spojení s Jethro Tull. Bylo by pěkné udělat sraz fandů, jak jsme o tom mluvili, ty mimořádné koncerty. Bylo by pěkné naplánovat něco na konec tohohle roku, nebo začátek příštího roku. Budeme se o to snažit a budeme očekávat rady, pomoci, od jiných.

Děkuji ti, žes mi opět umožnil, abych ti vzal tolik tvého času.
Ne, to nikdy není ztráta času. Byla by to ztráta času jenom když bych mluvil s takovým novinářem, který říká: Myslel jsem si, že pro vás budu mít otázky, ale bohužel jsem se nemohl dostat na vaší webovou stránku (směje se). Už to slýchám tři dny, a velmi mě to deprimuje. Těm lidem řekla nahrávací společnost, aby se napojili na jethrotull.com ohledně těch informací a fotografií a oni se tam nemůžou samozřejmě dostat. Je to hrozně rozčilující.

Dobře, myslím že je to pro ně obtížné získat informace o všech kapelách, které jsou kolem, jako Jethro Tull.
Samozřejmě. Slyšel jsi moje poslední CDéčko?

Jo, slyšel. Zní fantasticky. Opravdu mám z něj potěšení.

Ano, jsem taky docela potěšen s některými věcmi. Koupili jsme práva na televizní vysílání, které jsme měli v Holandsku, které bylo docela zajímavé.

Proč jsi zařadil pásky ze šatny na CDéčko? Byl pro to nějaký zvláštní důvod?
Jenom jsem zkoušel podívat se na album z jiného úhlu. Poslal jsem různé výběry hudby nahrávací společnosti do Ameriky a diskutoval jsem to s nimi. Přišel jsem na zkrácený seznam písní a zase z toho byla samozřejmě otázka, co se všechno vejde na CDéčko. Jenom 76 minut hudby, a tak hledáš rozumnou sestavu písní, jiné hudební věci, jiné prvky, které můžeš stlačit dohromady a vydat s pěkným obalem. Několik z těchto písní, o kterých jsem si myslel, že jsou velmi chytlavé a byl na nich David Pegg, což bylo dobře. A myslím, že pokud vím, moc lidí je neslyšelo.

Nemyslím si, že to vyšlo v Americe. Nebo vyšlo?
Co? Pásky ze šatny? Kde vyšly?

Byly určitě na CDéčkovém singlu tady. Možná asi ne v Evropě.
Cože? Jen tak samy o sobě?

Bylo to na Antother Christmas Song před několika lety. Pro jsem si myslel, že je podivné, že se dostaly na album.
Aha, už vím co myslíš. Zapomněl jsem na to. Ale v Americe určitě jediní lidé, kteří to slyšeli, byli ti, co poslouchali určité rádiové stanice před několika lety. Natočili jsme to na DATku před koncertem v Curychu a poslali jsme kopii jedné radiostanici v Americe. Myslím, že to bylo pouze jedenkrát, kdy se to tam dalo slyšet. Možná proto se jim zalíbila myšlenka na to v Americe z hlediska nahrávací společnosti. Ale pořád si myslím, z hlediska většího rozsahu posluchačů Jethro Tull, že na to nenarazili. Dokonce ani ortodoxnější fandové Jethro Tull v globálním měřítku na to nenarazili. Myslím, že to nebylo nikde jinde než tady vydaný. Možná se mýlím a nepochybně by mě někdo opravil, jestli jo. Ale je spousta materiálu, který máme, jsou to celé regály datek a minidisců a všeho možného. Ale většina z toho, která hraničí s živým koncertem před barákem, není to, co očekáváš, aby vycházelo z reproduktorů. Některé věci jsou mimo kontext. Většinou basový buben. Chceš to opravit, prokousat se s tím, aby to fungovalo na zesilovacím systému, vypíchnout určité věci, když posloucháš studený oddělovaný signál na pásku a když to vyjde z mixéru, pak už to zní velmi nevyrovnaně a všechny ty další věci: praskání, údery, rány v mikrofonech a všechno dohromady z toho udělá zmatek. Ty nahrávky se dají slyšet když máme jediné živé vystoupení, ale nejsou dobrým materiálem, kdybys je měl poslouchat opakovaně. Můžeš si poslechnout hodně živých show a najít něco, co se podařilo. To já dělám. Poslouchám každý show a vybírám věci, který nevyšly špatně, které můžeme použít, když se nám to bude hodit. Ale jako vždycky máš moc materiálu, ze kterého vybíráš. Nikdy nevíš, možná příští živé CDéčko, ale ne v tom smyslu, co udělal Pearl Jam, kterej fandům nabídl tolik živých koncertů na CDéčkách. To si pak myslím: Kdo by sakra chtěl takovou věc.

Oni vydali vlastně každou píseň z turné na CDéčku, že? Ale i kdyby to udělali Jethro Tull, koupil bych si je všechny.
Před několika lety jsem tohle chtěl dělat taky. Promýšlel jsem, jak bychom to mohli dostat k lidem. Ale je to nezměrný úkol. Je to něco, co ti nahání hrůzu, jak bys měl dělat kopie jinak než v retrospekci několik měsíců po koncertu, protože bys nevěděl, kolik těch kusů potřebuješ, než ti přijdou objednávky. Nechtěl bys vytisknout víc kopií, než prakticky prodáš. Bylo by to obtížný. Musel bys dát všemu stejnou cenu, i kdybys měl deset objednávek za show ve Wisconsinu a dva tisíce lidí by chtěli show z New Yorku. Náklady se liší na výrobu malých množství a velkých množství a nemohl bys chtít po lidech různé sumy za různá show. Musel bys nasadit cenu, a znova: Kdo by to dělal? Já bych to určitě nedělal.

Ale výrobci pirátů tohle zvládají dobře.
Ian Anderson: Jo, to naprosto. Ale oni to dělají spíš z lásky než pro peníze, protože na rovinu: kolik toho prodají? Můžeme mluvit o desítkách, snad stovkách CDéček. Ale ne o takových množství, která můžeš dělat legitimně, platit lidi, a tak dále. Musíš platit umělce, víš? Výrobcům pirátů se to nakonec vyplatí, protože nikomu nic neplatí, ale když to děláš oficiálně, musíš platit poplatky, seš vázán zákonem platit mechanické Copyright a seš vázán, když ne zákonem, tak konvencemi. Musíš zaplatit všechny zainteresované hudebníky. Není to vůbec snadná věc. Když jsem se na to díval před několika lety, přišel jsem k vývodu, že to není věc na pořadu dne. Možná že to bude dobrá věc, až bude životaschopně stahování z internetu, protože si nahraješ, možná ne všechno, ale většinu nahrávek. Mohl by být dostupný v souborech, nebo pravidelném přísunu. Mohl by tam být roky v CDéčkové kvalitě, ale v dnešní době je stahování z internetu předem ztracená věc. Je nemyslitelné stahovat muziku při dnešních rychlostech internetu. Jestli ti vydrží připojení půl hodiny bez toho, aby ti to spadlo, pak seš šťastnej člověk. Snažil jsem se získat širokopásmovou aplikaci, ale není dostupná v místě, kde bydlím.
Ale to je všechno přechodná věc. To jednou přijde. Ve svých nejlepších letech budu malým mužíčkem, který sedí ve své vesnické chaloupce, za zády budu mít ohromný computer, kde budou všechny výdobytky Jethro Tull, až budu starý a nebudu moct jít na pódium a dělat hudbu, budu tam osamělá patetická duše a budu osobně odpovídat na e-maily. Umím si sebe představit na konci své kariéry, jak tam sedím a vysílám e-mailem tituly: děkuji, že jste si na mě vzpomněli, nebo děkuji za váš zájem o koupi autentického designu trička z roku 68. Budu jako stárnoucí majitel malého obchůdku na růžku, budu prodávat výrobky, které nikdo opravdu nechce, ale ty výrobky budou mít ke všem svůj díl soucitu. Tady máme Treborovy bonbóny, jestli si přejete, a podobně. Ó Bože jak to bude patetický. Ale je to lepší než pracovat kvůli živobytí a ještě lepší než jít do důchodu. Lepší než dělat to zatracená zahrádkaření, i když se mi líbí. Mě se líbí zahrady, ale nemám rád zahrádkaření. Kromě toho případu, že mám doma dva tácy velmi svůdných rostlinek chilli, které odpovídají na moje laskání a tiché šepotání. Snad jestli zahradník udělá to, co mu řeknu, a nepovede se mu je zdusit, zatímco jsem pryč následující čtyři týdny, tak potom budeme moct být příznivě naladěni na tyhle letní pálivky. Tak tady končí moje zahrádkářské umění.

No, ale pořád seš s tím dál než já. OK, děkuji znovu za tvůj čas a hodně štěstí na turné.
Děkuji, znova spolu budeme mluvit. Jsem si jistý.