Sólová alba Iana Andersona

Anderson zatím za svou dlouhou kariéru nahrál šest různorodých alb pod vlastním jménem: v r. 1983 "Walk Into Light", dále v roce 1995 flétnové instrumentální album "Divinities" pro sekci klasické hudby EMI (získalo první příčku na příslušném žebříčku Billboardu), dále převážně akustická alba "The Secret Language of Birds" z roku 2000 a "Rupi’s Dance" z roku 2003, plus rocková alba "Thick As A Brick 2" z roku 2012 a nejnověji v roce 2014 "Homo Erraticus".

7 období Jethro Tull

Při troše zjednodušení se dá říci, že v období tvorby Iana Andersona existuje sedm období, zastoupených většinou třemi stylově podobnými alby:

• 1968 This Was
• 1969 Stand Up
• 1970 Benefit

Hardrock a artrock - námětová alba

• 1971 Aqualung
  lidé na okraji společnosti, vztah k rodičům, kritika církve
• 1972 Thick As A Brick
  jak společnost manipuluje jedincem
• 1972 Living In The Past
• 1973 A Passion Play
  posmrtné zkušenosti, cesta rájem i peklem, návrat do života

Artrock - městská lyrika

• 1974 War Child
• 1975 Minstrel In The Gallery
• 1976 Too Old To Rock'N'Roll: Too Young To Die

Folkrock – město versus venkov, ohrožení přírody

• 1977 Songs From The Wood
• 1978 Heavy Horses
• 1979 Stormwatch

Prvky elektronické hudby

• 1980 A
• 1982 Broadsword And The Beast
• 1984 Under Wraps

Návrat k hardrocku a bluesrocku

• 1987 Crest Of A Knave
• 1989 Rock Island
• 1991 Catfish Rising
• 1993 Nightcap

Orientální hudební vlivy - postmoderní společnost, dojmy z cest:

• 1995 Roots To Branches
• 1999 Dot Com
• 2003 Christmas Album

Trojice alb z konce 7. dekády

Pro většinu příznivců, alespoň v tehdejším Československu, měla z pohledu textů zásadní význam alba z konce 70. let. Jethro Tull uzavřeli tuto dekádu trilogií alb, která výmluvně a soudržně vyjadřují Andersonův světový názor. Se stejnými náměty sice bude pracovat i v budoucnosti, ale tyto pokusy jsou jen pokračováním nebo rekapitulací myšlenek, které byly vyřčeny v uvedených třech dílech. Právě na těchto albech se dostává do popředí jednak otázka protikladů města a venkova. Keltská a předkřesťanská (pohanská) mystika a obrazotvornost, kterou Anderson střídmě užíval již dříve, je na Písních z lesa, Tažných koních a Bouřkové hlídce zastoupena ve velké míře.

Obecně řečeno, předchozí alba Tull byla ve vztahu k moderní společnosti více méně cynická a břitká. Vezmeme-li si však Písně z lesa, přístup se obrací. Verše oslavující přírodu a někdejší rurální život velebnou a slavnostní náladu. Dřívější alba vykreslovala moderní život jako duchovně pustý a podléhající rozkladu, zatímco Písně z lesa ukazují způsob života, ve kterém Anderson vidí smysl díky pocitu přátelství, vzájemnosti a úcty k přírodě. Téma životního prostředí nejvíce vystupuje na povrch na finálním albu trilogie, Bouřkové hlídce.

Už v první, titulní skladbě Písní z lesa slyšíme "Nesu vám písně z lesa, abyste se cejtili mnohem líp než doteď" Autor nám chce ukázat, "jak roste kvítí na zahradě" a nese nám lásku z pole, vyzývá nás Jestli chcete, zpívejte si s náma". Volá nás, abychom se stali součástí většího společenství a hledali vyšší dobro. Porovnáte-li si tyto verše s evidentní kritikou z alba Jak cihla tupej, dojdete možná k názoru, že Anderson se tady snaží sestavit žebříček hodnot, které by měla správná společnost předávat svým dětem. V jakémsi rozhovoru po vydání Písní z lesa Anderson přiznal, že některé myšlenky z alba převzal do vlastního života: "... než utrácet za drogy, večírky a auta, to bych si raději pořídil něco hmatatelnějšího, něco, za co mohu být tak trochu zodpovědný. Jedna z věcí, které se také dají koupit, je právo získat zodpovědnost za věci, za lidi, za zvířata a podobně."

Hudba Písní z lesa má silně folkové nástrojové obsazení, ale nejde o skutečný folk. Na druhé straně tu slyšíme elektrickou kytaru a rockové bicí, ale není to ani čistý rock. Máme tu složitou směsici obou stylů a ještě něco navíc. Ohledně vztahu desky k anglickému hudebnímu folkloru Anderson řekl: "Je to víc, než jen obliba použitých nástrojů. To monotónní zabarvení, to je to odezva na hudbu – a to na keltskou hudbu. Je v ní něco zvláštního. A člověk vlastně přesně neví co. Asi to je nějaký druh lidové paměti." Stojí také za zmínku, že ke zmíněnému odskoku od předchozích alb přispěli svým vkladem také David Palmer a Martin Barre – album Písně z lesa tak bylo více skupinové, než alba dřívější.

Zmíněná tři alba obsahují spoustu odkazů a obrazů z anglických lidových písní. Například zjišťujeme, že anglický folklor je zde nástrojem, kterým se autor hlásí k náboženské a sexuální rebélii. Zřejmý sexuální podtext na Písních z lesa a Tažných koních není se skutečnými anglickými lidovkami vůbec v rozporu. Naopak, sexualita byla považována v anglickém folklóru za přirozený a zajímavý námět písní. V převážně zemědělské společnosti je každý druh plodnosti posvátný – ať už lidská, zvířecí, nebo rostlinná. Nikde se tento důvěrný souzvuk s přírodou neprojevuje jasněji, než právě v erotických lidových písních.

Silnou inspirací je zejména svátek Beltine, předvečer Prvního máje. Mnohé příběhy se vyprávějí o mládeži, zachvácené posedlostí v lesích o tomto večeru. Církevní úřady takové praktiky samozřejmě odsuzovaly, poukazujíc na to, že dvě třetiny panen se vracelo domů "poskvrněných". Pro předkřesťanského rolníka ale nešlo o žádné poskvrňování - První máj byl dobou setí, a po setbě se musela podporovat její plodnost. Sexuální energie nejmužnějších členů společenstva tak byla používána k zajištění dobré úrody. Mladé páry se milovaly v brázdách polí a pomáhaly tak zároveň sadbě. A tak jsou v důsledku těchto pohanských praktik sexuální obrazy spojené s poli a zemědělskými usedlostmi hojné. Také odkazy v Písních z lesa a Tažných koních jsou v tomto ohledu časté – hlavními smyslnými písněmi na Písních z lesa jsou Sametová zeleň a Lovkyně, na Tažných koních pak Divoký končiny a Můry. Ve všech písních se zpívá o lásce v širé přírodě.

Ale vraťme se k vážnějšímu tématu těchto tří alb - v jednom televizním dokumentu Anderson vysvětluje smysl písně Temné věky z alba Bouřková hlídka. Písně měly být směsicí smutných a temných písní, odrážejících problematický stav hospodářství. Andersonovo psaní a myšlení ovlivnilo zvyšování cen ropy, energetická krize a ostatní depresivní události světa. Autor se domníval, že lidstvo vstupuje na konci 70. let do dalších Temných věků, jako několik set let předtím. Ty jsou především výsledkem ničení životního prostředí. Titul alba pak vychází z Ianovy představy, že vidí přicházet bouři, která uvrhne lidstvo do potemnělé zimy, kde životní prostředí bude zničeno. Člověk by až řekl, že jak texty, tak obal alba obsahují varování před tím, co se může světu stát, pokud moderní společnost nezmění své bláznivé úsilí o hospodářský růst na účet přírody a životního prostředí ...