Jedna malá úvaha o Jethro a všem okolo

Je to už přes měsíc, co jsme na Dobešce křtili knihu textů I.A. a jejich překladů. Účastnil jsem se toho večera též a přestože to pro mne znamenalo především to, abych si zajistil nocleh v Praze, nechtěl-li jsem strávit jednu zimní noc pod mostem, byl jsem rád, že jsem přijel. Knihu jsem si sice nekoupil, ač jsem to měl původně v plánu, večer to však byl příjemný.

Poslouchal jsem interprety a zejména při interpretaci Bratranců Veverkových jsem přemýšlel a přitom se mi vybavil zpěv Ivo Viktorína ze skupiny AG Flek, jak již r. 1987 v písni "Carpe diem" zpívá:

"... ať točí se svět
mladší o deset let
na desce Jethro Tull."

Přemýšlel jsem o tom, jaká to byla vlastně doba, ten konec šedesátých a první polovina sedmdesátých let, ta doba, již já osobně nazývám "zlatý věk rocku", které jsme se vinou "bolševíčka" mohli účastnit jen nepřímo a okrajově, kdy jsme nadšeně a téměř nábožně hltali písně Iana Andersona z vinylek a magnetofonových pásek na cívkách, jež jsme měli plné mono nahrávek, protože kvalitní stereo-magnetofon neměl každý. Přemýšlel jsem o tom, že rock, to pro nás nebyly jenom rockové písně, nýbrž i životní styl. A protože rock v sobě vždy zahrnoval odboj proti establishmentu, byli jsme my, na rozdíl od našich kolegů "venku" obvykle doprava, čemuž oni nerozuměli a ani rozumět nemohli, neboť nezažili naši zkušenost.

Přemýšlel jsem o tom, jaké to asi bylo, poslouchat Iana ve vrcholné kondici, s ještě neopotřebovaným hlasem, smát se jeho skvělým fórům, jezdit na tehdejší festivaly, prostě to vše, co k tomu patřilo.

Přemýšlel jsem o tom všem při muzice, která mě tehdy ovlivnila natolik, že jsem se pod vlivem skladby Thick as a brick sám začal pokoušet o rozsáhlejší rockové kompozice a několik jsem jich skutečně "stvořil". A přitom jsem měl takovou smůlu: když se sem konečně Jethro dostali, nikdy jsem se jejich koncertu nemohl účastnit, vždy mi do toho něco přišlo. Teď tedy poslouchám doma tu skvělou muziku a přemýšlím o tom, co možná ani nikoho nebude zajímat, o tom, jak to všechno bylo, a že tomu dneska ti naši nástupci možná svým způsobem ani nemohou už rozumět.